Francouzské královně Marii Antoinettě (1755–1793) dělá její manžel Ludvík XVI. (1754–1793) všechno, co jí na očích uvidí. Projevuje se to na výdajích dvora. Ministru financí Turgotovi dochází trpělivost.

„Sdělte, prosím, Jejich výsosti, aby byla šetrnější,“ upozorňuje krále. Zbytečně, na hlavě královny oblečené do drahých šatů vzniká nákladný účes z drátěných konstrukcí s polštářky vycpanými koňskými žíněmi.

Je třikrát vyšší než hlava a nechybí ani láhev s vodou, ve které budou plavat skutečné růže. Nevšední dílo vzniká mnoho hodin, ale pro krásu se musí trpět!

Revoluce v módě

Události ve Francii na přelomu 18. a 19. století dodávají ženám odvahu k nošení malých přiléhavých klobouků. Mají-li tzv. chemise, krátký účes, mohou dokonce vyrazit prostovlasé! Mužům zase nabízí inspiraci Napoleon Bonaparte (1756–1821) se svým třírohým kloboukem.

Později se objevil dvourohý, ovšem s koncem císařovy éry mizí. Politika zasahuje i do módy. Odvážné dívky si neklidné období kolem roku 1848 vyloží po svém. Na hlavu si jednou narazí něco mezi kloboukem a čepcem, podruhé zase helmu ozdobenou peřím nebo cylindr.

Místo pánského černého je ale z růžového atlasu. „Čepici nebo kloubouk?“ ptají se ženy samy sebe před odchodem do víru velkoměsta. Reprezentace si vynucuje veliký, plochý a pestře zdobený klobouk, posazený do čela.

Aby nespadl nebo neuletěl, propíchnou ho jehlicí.

Nedají na ně dopustit

Obě pohlaví podléhají kouzlu slamáků. Není divu, když se kolem něj točí i slavná komedie francouzského dramatika Eugena Labicha (1815–1881), kde kvůli jednomu zničenému klobouku málem zruší svatbu. Klobouky se později ve 20.

století stávají poznávacím znamením slavných. Herci Buster Keaton (1895–1966) a Harold Lloyd (1893–1971) jsou ztělesněním slamáku. Podobnou specialitou je i buřinka. Umíte si bez ní představit Charlieho Chaplina (1889–1977)?