Koncentrační tábor Bergen-Belsen založí nacisté v roce 1941 jako vězení určené pro válečné zajatce. „Mezi prvními vězni byli Židé, kteří údajně čekali na odvoz do ciziny výměnou za valuty a válečný materiál,“ píše historik Stanislav Zámečník.
Od dubna 1943 je Bergen-Belsen veden jako tábor koncentrační, jehož velení je svěřeno do rukou pověstnému válečnému zločinci Josefu Kramerovi (1906–1945).
Situace se tu prudce zhorší hlavně na začátku roku 1945, kdy sem Němci začnou posílat tisícové transporty z lágrů, k nimž se blíží osvobozenecká vojska. Tím dojde k obrovskému nárůstu vězňů, kteří tu nedokážou přežít déle než několik týdnů.
Zimnice, třesavka a příšerná bolest těla
Zápach z tlejících těl, povalujících se na kraji tábora, je téměř nesnesitelný. Těsně před osvobozením, v březnu 1945, totiž v Bergen-Belsenu vypukne epidemie skvrnitého tyfu. Situace je tehdy kritická.
Vězni se mačkají v polorozpadlých barácích, sužuje je zimnice, třesavka a nepředstavitelné bolesti v celém těle. Denně přijdou o život desítky lidí.
„Na vlastní oči jsem viděl, jak odtáhli tělo mé mrtvé babičky a hodili ho na hromadu mrtvol před barákem, mezi nimiž jsme si s dětmi hráli,“ vzpomíná na děsivé okamžiky v táboře jeden z vězňů, Tomi Reichental.
Příslušníci SS v té době mezi zajatce vůbec nechodí a tábor pouze střeží. Lidé tu tak přežívají bez jakéhokoli přídělu potravin, vody či alespoň základní zdravotní péče. Esesáci je tu v podstatě nechávají pomalu pomřít.
Zemře dva dny před osvobozením
Když tábor 15. dubna 1945 osvobodí britští vojáci, jsou zdejšími podmínkami doslova šokováni.
Kvůli promoření skvrnitým tyfem vypálí celý komplex plamenomety a 28 000 zachráněných žen, 11 000 mužů a 500 dětí převezou na nedalekou německou tankovou základnu, kde jim poskytnou základní zdravotní péči.
Bohužel je většina zajatců v tak zuboženém stavu, že jich v příštích týdnech zemře dalších 1000. Údajně jen dva dny před osvobozením skoná i slavný český spisovatel Josef Čapek (1887–1945).
