Barvy, které vidíme, možná vůbec „neexistují“. Jsou to jen chytré konstrukce našeho mozku, iluze, které nám pomáhají přežít v chaotickém světě světla. Jak ale vznikají „nemožné“ barvy a proč někdo dokáže slyšet modrou nebo ochutnat číslo?

Mozek je v podstatě malíř, který nikdy neviděl skutečný svět. Do očí nám nepřichází barvy, ale jen různé vlnové délky světla. Teprve mozek z nich skládá obraz reality. Americký neurovědec Beau Lotto to shrnuje lapidárně:

„Barva je jen výpočet, který provádí náš mozek.“ Jinými slovy, nevidíme realitu, ale její interpretaci. Tři typy čípků v oku zachytí světlo a mozek jejich signály porovnává, čímž vytváří až milion barevných odstínů.

To, co považujeme za „červenou“ nebo „modrou“, tedy není vlastnost věcí, ale výsledek složitého biologického procesu.

Jak se rodí nemožné barvy

Z této hry vznikají i tzv. nemožné barvy. Lidské vidění funguje na principu opozic, například červená proti zelené nebo modrá proti žluté. Tyto dvojice nikdy nevidíme současně, protože si v mozku „konkurují“.

Přesto experimenty ukazují, že za určitých podmínek lze tyto zakázané kombinace krátce zahlédnout. Jde o důkaz, že barvy nejsou pevně dané, ale vznikají dynamicky, jako kompromis mezi tím, co přichází do očí, a tím, co mozek očekává.

Můžete ji i cítit nebo slyšet

Ještě dál jde fenomén synestezie. Někteří lidé totiž barvy nejen vidí, ale i slyší, cítí nebo chutnají. Nejde o fantazii, ale o reálné propojení neuronových drah.

„Synestezie není produktem představivosti… je výsledkem zesílených neuronálních spojení,“ uvádějí psychologické studie. Pro synestetiky může mít třeba písmeno A vždy konkrétní odstín nebo hudba vyvolá barevné vlny. Mozek tak vytváří ještě bohatší a subjektivnější realitu.