Staré pověsti české jsou pokladnice plná fascinujících příběhů, které formovaly národní identitu po staletí. Jsou to příběhy o bájných hrdinech, princeznách, statečných knížatech, ale i o válkách a intrikách.
Většina z nás je zná díky knize Aloise Jiráska. Jen málokdo však tuší, že tyto pověsti, které byly považovány za autentické, jsou spíše výplodem bujné fantazie a umělecké interpretace.
Pojďme se podívat na to, co se skrývá za nejznámějšími příběhy, a jak historici odhalují skutečnou pravdu.
O Krokovi a jeho dcerách: Krok a jeho dcery, Kazi, Teta a Libuše, jsou jedny z nejdůležitějších postav našich pověstí. Všechny tři dcery mají svůj hrad. Kazi bydlí na hradě Kazín, Teta na Tetíně a Libuše na Vyšehradu.
Všechny tři hrady však představují pro historiky a archeology obrovský problém, protože se jim nepodařilo najít žádné důkazy o jejich existenci v té době. Kosmas ve své kronice nezmiňuje ani Budeč, ani Vyšehrad.
Krokův hrad se měl jmenovat Krokov nebo Krakov a měl ležet u obce Ztibečná. Archeologové tam ale nic nenašli. Jiní se domnívají, že to byl Krakovec u Rakovníka, ale ten byl postaven až mnohem později.
Ani hrady Krokových dcer nebyly nalezeny. Jedna z teorií tvrdí, že Dívčí hrad na Pálavě na Moravě je onen bájný Děvín z Dívčí války. Další teorie poukazuje na to, že hradiště Tetín nedaleko Berouna vzniklo až v 9. století. To je příliš pozdě.
Sídlo Libuše, Vyšehrad, také vznikl až po Libušině smrti a z historického hlediska existuje až od 10. století. Všechny tyto nesrovnalosti naznačují, že se jedná spíše o mytické příběhy, které byly vloženy do kronik, aby se vysvětlilo pojmenování míst.
O Křesomyslovi a Horymírovi: Příběh o statečném vladykovi Horymírovi a jeho koni Šemíkovi, který ho zachrání před smrtí, je jedním z nejznámějších. Šemík s Horymírem na hřbetě přeskočí zdi Vyšehradu, skočí do Vltavy a uteče do Neumětel.
Ačkoliv se v Neumětelích dodnes nachází Šemíkův hrob, historici na tuto pověst nevěří. Vltava byla v té době příliš mělká, a těžba drahých kovů v okolí Březových Hor nebyla ještě v té době v provozu. Navíc, Vyšehrad v té době ještě neexistoval.
Tyto nesrovnalosti poukazují na to, že i tato pověst je spíše mytickým příběhem, který sloužil k propagandě.
Lucká válka: I lucká válka je opředena mnoha záhadami. Je to jeden z mála příběhů, který by se mohl zakládat na historické události. Jedna z teorií tvrdí, že se jedná o skutečný střet Boleslava I. a knížete ze severních Čech.
Druhá teorie, která se zdá být pravděpodobnější, říká, že Lucká válka je spíše odrazem náboženského střetu mezi pohanstvím a křesťanstvím, který se odehrál v době Velkomoravské říše.
Praotec Čech a Kosmova kronika: Většina starých pověstí je založena na Kosmově kronice. Je to ovšem kronika o počátcích českého národa, nebo spíš kniha pohádek? Kosmas byl ovlivněn legendami antiky.
A to může vysvětlit, proč se v jeho kronice objevují mýty a legendy. Libuše tak možná ztělesňuje římskou věštkyni Sibylu a její jméno může být vtipnou přesmyčkou (Sibula – Libusa).
A Praotec Čech je spíše mytická postava, která sloužila k vysvětlení původu českého národa.
Historici, lingvisté i archeologové se shodují, že staré pověsti české jsou spíše legendy a mýty, než skutečné historické události. To ale neznamená, že bychom je měli považovat za zbytečné. Jsou součástí naší kulturní identity, a je důležité je poznat.
