Další z přelomových vynálezů byl Archimédův šroub, který ale kupodivu nevynalezl matematik, fyzik, filozof a jeden z největších vynálezců starověku Archimedes, po kterém se toto zařízení jmenuje.

Byl to ale právě Archimedes, kdo toto zařízení spatřil na svých cestách po Egyptě a dokázal je potom skvěle uplatnit v praxi, čímž potvrdil svou pověst jednoho z největších myslitelů své doby.

Génius, který chtěl pohnout zemí

Archimedes (287 př. n. l. – 212 př. n.

l.) se narodil na Sicílii v Syrakusách, v tomto městě strávil většinu svého života a byl i přítelem zdejšího významného vládce Hierona II. V mládí, jako většina tehdejších učenců, cestoval a strávil nějaký čas v Múzeionu v egyptské Alexandrii, kde navázal přátelství s dalšími tehdejšími významnými vědci, jako byli Eratosthenes a Konon ze Samu.

Právě zde, v jednom z největších center učenosti starověkého světa, se setkal s principem šnekového čerpadla, které se později proslavilo pod jeho jménem. Archimedes zemřel tragicky při dobytí Syrakus římským vojskem pod vedením Marca Claudia Marcella (268 př.

n. l. – 208 př. n. l.) v roce 212 př. n. l., ačkoliv Marcellus údajně vydal rozkaz, aby byl Archimedes ušetřen.

Čtenářům nepolíbeným fyzikou připomeneme, že se jedná o šikmo uloženou šnekovou hřídel v korytě, případně o korýtko nebo trubku navinutou ve šroubovici kolem šikmo uložené hřídele.

Přepravovaná kapalina, nejčastěji je to voda, je v kapsách tvořených závity držena gravitací a čerpání je prováděno otáčením šneku nebo hřídele. Jeho jednoduchost a efektivita mu zajistila využití po tisíciletí.

Vědec s praktickým smyslem

I když Archimedes po návratu z Alexandrie po zbytek života nevytáhl ze Syrakus paty, udržoval písemné styky s učenci ze všech koutů světa. V dopisech svým přátelům uváděl mnohé ze svých vynálezů a jen díky tomu dnes o nich víme.

Právě z těchto písemností vyplývá, že Archimedes byl v mnoha ohledech velmi výjimečný muž. Jistě, takových filozofů bylo tehdy více, jenže Archimeda na rozdíl od nich zajímalo praktické uplatnění jeho vynálezů.

Nebyl to jen teoretik, ale především inženýr, který dokázal své hluboké znalosti matematiky a fyziky přetavit v užitečná zařízení.

Pro ilustraci uvádíme příklad Archimédova zákona, o kterém slyšel snad každý z nás. Učenec jej popsal ve spisu O plovoucích tělesech, čímž dokázal, že dokonale pochopil princip funkce hydrostatického vztlaku.

Tento zákon, který říká, že těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou rovnající se tíze kapaliny tělesem vytlačené, je základem pro pochopení plavby a stability lodí. Geniální Archimedes však šel ještě dál.

Osud nepoctivého zlatníka a luxusní loď

Archimedes zkoumal stabilitu plovoucích těles a dokázal tento zákon spojit s dalším ze svých objevů. Jako první totiž pochopil pojem hustoty a zkoumal hustotu různých těles a její spojitost se zmíněným vztlakem.

To jej dovedlo k objevu takzvané hydrostatické váhy. Podle dávné legendy k tomu mělo dojít, když si král Hieron II. nechal zhotovit krásnou zlatou korunu. Záhy však pojal podezření, že zlatník část zlata ukradl a nahradil je stříbrem.

Tehdy byla tato praxe široce rozšířená, protože nikdo neznal způsob, jak prokázat podvod. Král se proto obrátil na Archiméda, který sice nedokázal vypočítat objem koruny, ovšem uměl si poradit. Zavěsil korunu na váhu a vyvážil ji stejně hmotným zlatým vzorkem.

Následně obě zavěšená tělesa ponořil do vody, nu a protože koruna skutečně byla slitinou zlata a stříbra, a měla tudíž větší objem, byla vzhledem k hydrostatickému vztlaku ve vodě lehčí, než stejně hmotný kus zlata.

Jak skončil nepoctivý zlatník, to už pověst neříká, jistě jej ale nečekal klidný důchod.

O Archimédovi se ví, že většinu svých zařízení sestrojil na objednávku svého domovského města Syrakus a historické prameny dokládají, že právě král Hieron II. pověřil Archiméda, aby navrhl a nechal sestrojit obří lodi Syrakúsie, která by mohla být použita pro luxusní cestování a převážení zásob.

Syrakúsia byla údajně největší loď postavená v klasickém starověku, byla schopna pojmout 600 lidí a byla vybavena okrasnými záhony, tělocvičnou a chrámem zasvěceným bohyni Afroditě.

Nejdůležitějším prvkem na lodi však byl právě Archimédův šroub, jehož úkolem bylo odstranění stokové vody. Tvořila ho šikmo postavená trubka se zabudovanou spirálou těsně uloženou na hřídeli.

Voda byla v kapsách tvořených závity držena gravitací a čerpání bylo prováděno otáčením hřídele. Tato inovace byla klíčová pro udržení stability a hygieny na takto obrovském plavidle.

Nesmrtelný vynález, který se používá dodnes

Tak jako mnoho jiných geniálních vynálezů i Archimédův šroub překonal věky a jako čerpadlo se používá dodnes. Jeho velkou výhodou je jednoduchost a spolehlivost i při čerpání silně znečištěných kapalin, což ho činí ideálním pro mnoho moderních aplikací.

Příkladem mohou být šneková čerpadla odpadní vody v pražské čistírně odpadních vod, kde zajišťují efektivní a bezproblémový provoz.

Archimédův šroub se dodnes využívá v zemědělství pro zavlažování, v průmyslu pro dopravu sypkých materiálů a dokonce i v některých formách obnovitelné energie, například v malých hydroelektrárnách.

Jeho trvalé uplatnění je svědectvím o genialitě myšlenky, kterou Archimedes tak mistrně adaptoval a popularizoval. Je to doklad, že skutečně revoluční vynález nepotřebuje složité mechanismy, aby ovlivnil svět na tisíce let.

Archimédův šroub, ačkoliv není čistě Archimédovým vynálezem, se stal symbolem jeho inženýrské geniality a praktického přístupu k vědě.

Jeho principy, od hydrostatického vztlaku po uplatnění v komplexních konstrukcích, jako byla Syrakúsia, svědčí o neuvěřitelné hloubce Archimédova myšlení.

Tento jednoduchý, ale nesmírně účinný mechanismus se dodnes používá po celém světě, což podtrhuje jeho nadčasovost a trvalý dopad na lidskou civilizaci.