Svou macechu nenávidí. Když explodují naftová kamna, s radostí přihlíží, jak nevlastní matka umírá v plamenech…
Po několika minutách chrstne Andrew Philip Kehoe (1872–1927) do hořícího oleje vědro vody. Ne aby macechu zachránil, ale aby prodloužil její utrpení. Andrew poprvé pocítí, jaké to je někomu vzít život. Je mu teprve 14 let.
Tahle zvrhlá zábava se mu zalíbí. V dospělosti si svůj vztek vybíjí na zvířatech. Jednou se tak rozběsní, že umlátí koně.
Pro své pedantství je v roce 1924 zvolen pokladníkem na škole v Bathu. Po pár letech už Kehoe zasedá ve školní radě. Rok nato je dokonce zvolen městským úředníkem. Andrew urputně bojuje za nižší daně.
Nový zákon, který vznikl, aby zafinancoval stavbu nové školy, viní z toho, že je jeho rodina ve finanční tísni. Agresivita a vztek se v něm zase vzdouvají. Navíc ho rada znovu nezvolí do funkce.
Je chladnokrevný, na svůj den si dokáže počkat rok. Město na něj tlačí s poplatky za hypotéku. Poplatky neplatí, místo toho nakupuje výbušniny. 18. května 1927 jde do svého domu za tuberkulózou strádající manželka Ellen. Andrew vytáhne klacek a Ellen umlátí.
Pak zapálí farmu. Andrew může nepozorovaně vklouznout do školy. Trhaviny rozmisťuje celé hodiny. Výbuch načasuje na 8:45, když je škola plná dětí.
Městečkem se rozezní další ohlušující výbuchy, tentokrát ze středu města. Tuna trhaviny exploduje tak, jak měla. Ty, kteří ještě žijí, Kehoe dorazí pistolí. Zbývá už jen ředitel, pro toho má něco speciálního.
Kehoe zaparkuje na školním pozemku a pozve si ředitele k sobě do auta. To vzápětí vzplane – a napěchovaný vůz sklem a hřebíky funguje jako obrovská špinavá bomba. Kehoe i ředitel jsou roztrháni. Opodál stojící dobrovolníky smete smršť skla a hřebů. Celkem ten den umírá 44 lidí a 58 je zraněno.