Třímá v ní nadání pro žurnalistiku a navíc je zběhlá v šifrování. Dcera tesaře Maxe Stöbea a jeho ženy Frídy, Ilse Gertruda Stöbeová (1911–1942) tuší, že jí vášeň pro tajné zprávy přinese v budoucnu trable.
Těžko říct, zda by vyměnila obor i koníčky, kdyby věděla, že tím hlavním trablem bude obvinění z velezrady a šibenice.
Ilse se vyučí administrativní pracovnicí, ale její ambice místo písařky nemůže uspokojit. Nastoupí v berlínském nakladatelství Rudolfa Mossese (1843–1920). Tam si brzy všimnou jejího talentu a dívka konečně může okusit i jiné profese.
Během jedné z obchodních cest se seznámí s komunistickým novinářem a politikem Rudolfem Herrnstadtem (1903–1966). Mezi oběma to zajiskří – intelektuální debaty brzy skončí pod peřinou.
Ilse vstoupí do Komunistické strany Německa (KPD) a roku 1931 se, stejně jako její milý, stane spolupracovnicí sovětské vojenské rozvědky GRU (Glawnoje Raswedywatelnoje Uprawlenije).
Mezi špehováním, kvůli kterému se Ilse naoko zapojí i do aktivit nacistické NSDAP v polské Varšavě, ji Rudolf požádá o roku.
Ke svatbě ale nedojde. „Hitler plánuje invazi do Sovětského svazu,“ snaží se v Rusku roku 1940 burcovat Rudá kapela, komunistická protinacistická skupina, v které jsou obě hrdličky členy. Stalin (1878–1953) ale neposlouchá.
Rudolfovu náruč vymění Ilse po návratu do Berlína za novináře Carla Helfricha (1906–1960). Vydrží spolu až do smrti. Bohužel to bude jen dva roky. 12. září 1942 zaťuká na dveře jejího bytu gestapo. Celkem pozatýká na 600 lidí, u 118 z nich se trefí.
Rozsudky padají rychle. Osm členů Rudé kapely má být oběšeno, 41 sťato gilotinou a zbylý počet převezen do koncentračních táborů. Ilse určí oprátku.
Poprava je vykonána 14. prosince 1942. Nacistické řádění nepřežije ani Ilsina matka, kterou deportují do koncentračního tábora Ravensbrück, kde o rok později umírá, či její bratr, kterému se rok daří před nacisty unikat. Nakonec nacisté dostihnou i jeho. Umírá 26. června 1944.
