Když se řekne Amazonie, Středoevropan si zpravidla vybaví neprostupný prales, ze kterého těžařské společnosti bezohledně kus za kusem ukrajují. Málokdo by řekl, že ještě před pár staletími zde existovala prosperující města, která by v konkurenci antických či středověkých evropských sídel bez problémů obstála.

Spolkový stát Matto Grosso se nachází v centrální části Amazonie na brazilsko-bolivijských hranicích. Právě sem zaměřili svou pozornost brazilští a američtí antropologové a archeologové, přičemž při výzkumu jim byli nápomocni i domorodí indiáni z kmene Kuikuro.

Ti pomohli nejen svými zkušenostmi a znalostmi prostředí, ale zapojili se i do vědecké fáze šetření.

V místech, kde už znovu vládnou liány a vysoké stromy, byly objeveny zbytky měst, která náležela vyspělým civilizacím. Je až překvapující, jak pokročilé urbanistické koncepce tato sídla postavená na podobném základě dosáhla.

Základem byla hlavní třída, jež se u všech objevených měst táhla z jihovýchodu na severozápad. Uprostřed měst se nacházela rozlehlá náměstí, kde se konala nejen shromáždění, ale sloužila i jako středisko obchodu.

Své vzdálené středověké evropské příbuzné připomínala amazonská města i tím, že se kolem nich táhly rozsáhlé hradby.

To vše svědčí o vysoké kulturní a politické organizaci tehdejší civilizace. Navíc poblíž zaniklých amazonských měst byly nalezeny zbytky hrází a umělých rybníků z doby, kdy jižní Čechy o Jakubu Krčínovi neměly ještě ani ponětí.

Jak vidno, amazonské kultury se nacházely i na poměrně vysokém stupni technického rozvoje a srovnání se středověkou Evropou je zcela na místě. Vrcholu dosáhla tajemná civilizace mezi lety 1200 až 1650.

Poté nastal rychlý a neúprosný úpadek. Bylo to přesně v době, kdy do hlubin Amazonie začali pronikat Evropané. Již roku 1494 podepsalo Portugalsko a Španělsko tordesillaskou smlouvu, která rozdělovala svět na sféry zájmu těchto států podél 14. poledníku.

Většina Amazonie tak připadla Portugalsku, které vyslalo jezuity do vnitrozemí, aby obrátili příslušníky místních kultur na křesťanskou víru. Tordesillaská smlouva má své důsledky i po půl tisíciletí, právě kvůli ní Brazílie hovoří portugalsky, kdežto zbytek latinské Ameriky španělsky.

V okolí portugalských jezuitských misií se získávala zemědělská půda kácením a následným vypalováním původního porostu. Jenže vydobytá půda nebyla schopná delší dobu vyživovat pěstované plodiny, o tom by mohli vyprávět i Mayové, a tak se vypalovala další a další území.

Je pochopitelné, že takové zacházení s ekosystémem nevedlo k ničemu dobrému. Obyvatelé místních vyspělých měst navíc podléhali i jiným druhům zkázy. Mnozí se stali oběťmi střelných zbraní, na jiné si zase počíhaly choroby, které jim jako nechtěný dar přivezli ze své domoviny evropští kolonisté.

Starobylá kultura začala upadat. I ona je důkazem cyklů dějin a toho, že byť civilizace dosáhne sebevyspělejšího stupně, nemusí tu být navěky. Prostor se zanikajícími městy se znovu vrátil do lůna pralesa, odkud vyšel.

Okolní stromy však již byly nové. A vědci se mohou začít přít, jedná se o původní přírodu, či nikoliv? Každopádně nové objevy z Amazonie zásadně mění pohled na historii lidského rodu na americkém kontinentě.

„Pokud jste velké a organizované sídlo objevili v Evropě, bylo to město. Pokud jste ho objevili někde jinde, muselo to být něco jiného,“ poukazuje na stereotypní myšlení mnohých antropologů a archeologů vedoucí výzkumu Mike Heckenberger z floridské univerzity.

Vyspělé civilizace zkrátka nejsou jen doménou bílého muže z Evropy…