Země se otřese. Zaduní obrovský výbuch a část továrny vyletí do vzduchu. „Kéž by jen existoval nějaký způsob, jak vylepšit stabilitu trhacího oleje!“ zoufá si Alfred Nobel (1833–1896).

Stále pevně věří, že olej (nitroglycerin) je bezpečný, nakládá-li se s ním správně. Ale jak toho docílit?

Až jednoho dne si Nobel všimne, že nádoba, v níž se nitroglycerin převáží, netěsní. Látka tak samovolně stéká do přepravky a vsakuje se do pilin. Chemik se zarazí a polije ho horko. Vybuchne mu třaskavina před očima? Nic se však nestane.

„Že by piliny trhavý olej ustálily?“ podiví se a rozběhne se pro svůj dřívější vynález – rozbušku, která odstřeluje výbušniny prostřednictvím zápalné šňůry. Když s její pomocí nitroglycerin s pilinami úspěšně odpálí, zavýskne radostí.

Silný a mocný vynález

Teď už jen zbývá nalézt vhodný absorpční materiál, který by zajistil jak sílu výbušniny, tak její bezpečnost. Zkusí křemelinu – zeminu s velkým množstvím drobných řas s křemičitou schránkou.

Smíchá ji s trhacím olejem a vytvoří hutnou směs, jež je bezpečná a zároveň výbušná. V roce 1867 si svůj vynález nechává patentovat a pyšně ho pojmenovává dynamit. V řečtině totiž slovo dynamis znamená sílu a moc.

Obchodník se smrtí

V té době vzkvétá průmyslová revoluce a jednotlivé státy Nobelovi za jeho vynález div nelíbají ruce. Dynamit konečně umožní bezpečný a zároveň efektivní způsob hloubení různých kanálů nebo výstavby tunelů.

Nového vynálezu si záhy všimne i zbrojní průmysl.  Nobel ale stále pevně věří, že jeho práce pomůže přinést světu mír.

„Mé továrny možná válku ukončí… Až budou mít dvě armádní vojska sílu se ve vteřině vzájemně vyhladit, všechny civilizované národy určitě strnou hrůzou a svá vojska rozpustí,“ tvrdí. Opak se však stane pravdou…