V roce 1921 získává Albert Nobelovu cenu za fyziku jako ocenění své dosavadní práce, především teorie relativity. Postupně se ale nad svobodným evropským světem, který tolik přeje rozvoji vědy, začíná smrákat.

Nástup Hitlera k moci v roce 1933 nastartuje represe vůči Židům. Fyzikovi Albertu Einsteinovi (1879–1955), který toho času pobývá v Berlíně, je jasné, že odsud musí rychle zmizet. S Elsou proto už v roce 1933 emigruje před nacisty do Ameriky.

Tam Einstein najde novou lásku. Zahoří náklonností k Rusce Margaritě Koněnkovové. Jak se k ní dostane? Úkolem jejího chotě, sochaře Sergeje Timofejeviče Koněnkova (1874–1971), je vymodelovat Albertovu bustu.

Když Elsa v roce 1936 zemře, už není potřeba vztah tajit. Oficiálně se k sobě hlásí.

Apel na hlavu státu

Einstein považuje za nutné se vyjádřit k situaci v Evropě. Postaví se do čela skupiny vědců, která se s významným apelem obrátí na amerického prezidenta Franklina Delana Roosevelta (1882–1945).

V dopise, který sepíše jeho kolega Leo Szilárd (1898–1964) a Albert k němu ochotně připojí svůj podpis, mu 2. srpna 1939 navrhnou sestrojení atomové bomby. Upozorní ho, že mozky nacistické třetí říše už na takovém projektu už možná pracují.

V říjnu 1939 dostane prezident druhý dopis, kde Einstein z vědeckého pohledu rozebírá, že „mohou být sestrojeny neobyčejně silné bomby nového typu.“ K atomové energii poznamenává, že „uvolnění síly atomu změnilo všechno, jen ne náš způsob myšlení, a proto se řítíme vstříc katastrofě, jaká nemá obdoby.“ Pozvolna se v USA začíná pracovat na projektu Manhattan na výrobu atomové bomby, ovšem definitivní zelenou mu Roosevelt dává až v prosinci 1941. Einstein přečká válku v Americe. Po jejím skončení dochází ke zlomu v jeho soukromém životě.

Prezidentské křeslo odmítne

V roce 1945 Sověti odvolají Koněnkovy domů. Margarita váhá s odjezdem, ale musí se podřídit. Sověti na to jdou mazaně:

zabaví jí americký pas, a tak jí nezbývá nic jiného než návrat do SSSR. Alberta nechává opuštěného v USA. Později utichne i jejich čilá korespondence, když Sověti dají Margaritě rázně na vědomí, že korespondence s vědcem v kapitalistické cizině je pro uvědomělou soudružku krajně nevhodná.

Einstein si hledá náhradu jinde a jeho životem projdou ještě další ženy. Stále intenzivně pracuje a sleduje dění ve světě. Ačkoliv na počátku války vyzýval k sestrojení atomové bomby, po jejím skončení jsou jeho postoje silně pacifistické.

V roce 1950 se dokonce jasně vyjádří v televizi k výrobě vodíkové bomby: „Pokud se to podaří, radioaktivní zamoření atmosféry, a tudíž zničení veškerého života na Zemi, je v dosahu našich možností.“ Do politiky vstupovat nechce.

V roce 1952 dokonce odmítne nabídku stát se izraelským prezidentem. Zemře o tři roky později.