Malý Albert se narodil roku 1879 v německém Ulmu. Přestože pocházel z židovské rodiny (což mu časem někteří nacionalisté neváhali řádně připomenout a zdiskreditovat všechny jeho teorie), přihlásili jej rodiče na katolickou školu.

K jeho velkému odporu ho též přihlásili do hodin hry na housle. Již jako dítě se jevil o něco pomalejší, se sklony k dyslexii a o všem uvažoval až neskutečně dlouhou dobu.

Na první pohled značná nevýhoda oproti ostatním dětem, projevující se v rychlém proudu školních hodin značnou opožděností, se časem stala Albertovou velkou zbraní. Myšlenkové toky se mu ubíraly jinými cestami a v mladičké hlavě se rodily otázky bez odpovědí.

Fámy o jeho věčném propadání jsou však přehnané. Musíme si uvědomit, že školní systém učinil velký zvrat ve známkování. To, co dříve značilo „dostatečnou“, nyní bylo „neprošel“.

Budoucí vědec tedy chvílemi prolézal jen tak tak, ale k nejhoršímu scénáři se zatím nedostal.

Další zvrat nastal v podobě přestěhování se rodiny z Mnichova do slunné Itálie, což mělo za následek, že Einstein ani nedokončil střední školu. První propad ve škole ho čekal v 16 letech.

Rozhodl se dodělat si maturitu, ale krom matematiky a fyziky, ve které exceloval, ze všeho propadl. Druhý pokus na polytechniku už naštěstí vyšel. Jako studentík, roku 1898, potkává svou první lásku. Mileva Maričová byla dívkou jeho snů.

S ní měl Einstein roku 1902 nemanželské dítě, které odvezla k adopci do Srbska. S jeho až přílišným souhlasem, samozřejmě. A to i přesto, že v těchto krajích vládla záškrtová epidemie.

První práci získal Einstein na patentovacím úřadě. Místo asistenta na VŠ nezískal, zřejmě kvůli své pověstné drzosti. Hned na to, roku 1903, se s Milevou oženil a brzy s ní zplodil dva syny – Hanse Alberta a Eduarda.

Vědecká dráha se po opublikování článků s tématikou fyziky slibně rozvíjela. Po fotoelektrickém efektu a dalších obejevech přišla na řadu i nejznámější teorie relativity, jejíž rovnici (E=mc2) znají již děti na základní škole. Celý článek se původně jmenoval „Závisí setrvačnost tělesa na jeho energii?“.

Těsně před vypuknutím první světové války začal Einstein učit na universitě v Berlíně, roku 1919 se rozvedl a za manželku pojal svou sestřenici Elsu Löwnethalovou, rozenou Einsteinovou.

Málokdo ví, že ve 20. a 30. letech se Albert Einstein proslavil jako konstruktér nového typu lednice. Pomáhal mu s ní jeho student Leó Szilárd. Rozmach nacizmu se donesl i na Albertovu hlavu, snad i proto se roku 1948 angažoval v židovské vědecké organizaci.

Roku 1952 přišla asi největší profesní šance jeho života – mohl se stát Izraelským prezidentem. Nabídku však odmítl. Zemřel o tři roky později, v Princetonu. Géniův mozek samozřejmě neunikl zkoumání – zjistilo se, že vykazuje celou řadu abnormalit. V tomto případě však byly ku prospěchu…