Ve 20. letech 20. století se v americkém Chicagu mafii skvěle dařilo. Přispěla k tomu existence „podsvětí“ i alkoholová prohibice. Nejmocnějším mužem města se stal Al Capone, syn italských imigrantů. Jak město ovládal a co se mu stalo osudným?

Chicago je třetím nejlidnatějším městem USA, hned po New Yorku a Los Angeles. Leží ve státě Illinois při pobřeží Michiganského jezera. Původně se v oblasti nacházely rozsáhlé močály.

S neustálou přítomností bahna v ulicích se obyvatelé města vyrovnali v 50. letech 19. století, když zbudovali kanalizační systém. Kanály pod městem následně sloužily jako útočiště a sklady pro nekalé živly.

Ochrana nevěstinců dala vzniknout chicagské mafii

Tím, kdo sjednotil chicagskou kriminální scénu na přelomu 19. a 20. století, byl Giacomo Colosimo (1877–1920), známý také jako (Big) Jim. Všichni jeho nástupci již byli označováni za mafiánské bossy.

Colosimo zbudoval v Chicagu spolu se svojí manželkou síť nevěstinců, kontroloval také zdejší hazard. Když ho začala vydírat jiná mafiánská skupina, povolala Colosimova manželka do Chicaga svého synovce Johnnyho Torria (1882–1957).

Jeden bratr zločinec, druhý federální agent

A byl to právě Torrio, kdo dal Chicagu slavného Al Caponeho. Plným jménem Alphonse Gabriel Capone se narodil 17. ledna 1899 v newyorském Brooklynu italským imigrantům. Jeho otec byl holič, matka švadlena. Al měl šest bratrů a dvě sestry.

Až na Ralpha a Franka, kteří se podíleli na Al Caponeho kriminální činnosti, si všichni změnili jména, aby s proslulým mafiánem nebyli spojováni. Jeho nejstarší bratr Vincenzo se dokonce postavil na druhou stranu barikády, stal se federálním agentem.

Nejlepší školou je pro mafiána ulice

Do školy toho Al moc nenachodil, absolvoval pouze několik tříd. Ve 14 letech školu opustil, respektive z ní byl vyhozen poté, co zbil svoji učitelku, která mu uštědřila pár výchovných pohlavků. Dále ho školila už jen ulice.

Stal se postupně členem několika pouličních brooklynských gangů, kradl cigarety a alkohol. Jeho vzorem se stal Johnny Torrio, pro kterého Al pracoval. Když později Torrio odešel do Chicaga, zaměstnal Caponeho jiný gangster, Frankie Yale.

Scarface neboli Zjizvená tvář

Pracoval v jeho podniku jako barman a vyhazovač, a právě zde přišel v létě 1917 ke svým jizvám na levé tváři, díky kterým si vysloužil přezdívku Scarface.

Měl nevhodné poznámky k sestře jistého Franka Gallucia, již notně opilého, jenž neváhal bránit dívčinu čest s nožem v ruce. Al Capone se jí musel omluvit. Od Gallucia, kterého později zaměstnal, dostal za svá zranění odškodné.

V roce 1918 se Alovi narodil syn Albert, kterému přezdíval Sonny a s jehož matkou se následně oženil.

Prohibice umožnila růst mafie

Koncem roku 1919 už představoval Brooklyn pro Al Caponeho horkou půdu pod nohama, zapletl se totiž do boje s jiným brooklynským gangem. V té době už spáchal alespoň dvě vraždy.

Rozhodl se vyklidit pole a přestěhovat se za Torriem do Chicaga, kde již byla činnost mafie značně rozšířená. Organizace vedená Torriovým strýcem Colosimem čítala 800 členů.

Do karet jim hrála i prohibice (zákaz alkoholu), vyhlášená 16. ledna 1920. Měla za cíl potlačit alkoholismus, zlepšit zdraví amerických občanů i jejich (nejen pracovní) morálku. Ve skutečnosti dosáhla přesného opaku. Díky pašování alkoholu navíc vzrostla moc mafie.

Konečně mafiánským bossem

V květnu 1920 zabil Torrio s přispěním Al Caponeho svého strýce a stal se mafiánským vůdcem. Al byl jeho pravou rukou, měl pod palcem obchod s alkoholem i řízenou prostituci v celém Chicagu.

Když se o tři roky později Torrio rozhodl jít na odpočinek a zotavit se z těžkých zranění utržených ve válce gangů, předal řízení své organizace Al Caponemu. Ten proslul jako chladnokrevný a brutální zabiják.

Uměl to s noži, dobře střílel a nevyhýbal se ani pěstním soubojům. Měl vliv i styky, podplácel úředníky, soudce, politiky i policii.

Bohatý filantrop Al Capone

Jeho mediální obraz ale hovořil o něčem jiném. Když peníze z nelegálního dovozu, výroby a distribuce alkoholu „vypral“ ve spřátelených firmách, rázem patřil mezi společenskou elitu. Vybudoval si pověst úspěšného obchodníka, který navíc podporoval chudé.

Stavěl útulny, rozdával peníze potřebným, investoval tisíce dolarů do provozu polévkových jídelen pro nezaměstnané. Rád hovořil s novináři a zval si je k sobě domů.

Zákon jako past na mafii

Al Capone ovládal, vedle alkoholu a prostituce, ještě hazard a dostihy, drogám se však vyhýbal. V roce 1927 vstoupil v Chicagu v platnost zákon, podle kterého se musely danit i nelegální příjmy.

Díky tomu pak mohli být mafiáni stíhání za daňový únik, když příjmy nepřiznali, nebo za nelegální aktivity, když nečisté příjmy přiznali. Zákon byl namířen proti Al Caponemu, kterému policie žádný z jeho těžkých zločinů včetně vražd nebyla s to dokázat.

Krvavý den svatého Valentýna

Po krku nešla Al Caponemu jen spravedlnost, ale také konkurenční gangy. Všechny útoky na něj však skončily neúspěchem.

V odvetě nařídil Al popravu několika členů těchto mafiánských skupin, a to dne 14. února 1929. Akce proslula jako Masakr na den svatého Valentýna.

Alovi muži, převlečení za policisty, předstírali policejní razii, při které postříleli muže největšího Al Caponeho rivala, Bugse Morgana. Toho před smrtí zachránil útěk, když před garáží, ve které mělo dojít k prodeji whisky, uviděl ono „policejní“ auto.

Konečně počestné podnikání?

Na sklonku dvacátých let patřil Al Capone mezi nejbohatší muže Ameriky. Toužil už jen po tom zlegalizovat zisky ze svého „podnikání“ a získat si společenskou vážnost, aby mohl skoncovat s vyděračskou kariérou. Téměř se mu to povedlo.

V létě roku 1929 se jeho malý syn, přezdívaný Sonny, napil zkaženého mléka a uhnal si otravu žaludku. To mafiánského bosse rozčílilo a začal se pídit po tom, jak zajistit kvalitní mléko pro děti.

V Chicagu se mohlo pít pouze regionální mléko, pocházející ze státu Illionois, ovšem cesta mu zabrala několik dní a pasterizace mléka nebyla tehdy ještě příliš rozšířená.

Hodný mlékař Al Capone

Takže to, zda člověk dostal čerstvé či prošlé mléko, bylo víceméně dílem náhody. Al spolu s bratrem Ralphem zjistili, že v sousedním státě Wisconsin je mléko o polovinu levnější a do Chicaga je to odtud blíž.

Zajistili si proto podíl, pravda ne úplně diplomatickou cestou, v jedné z chicagských stáčíren mléka a zahájili mléčnou válku – dováželi levné mléko z Wisconsinu, ze kterého se ve stáčírně stalo mléko z Illinois.

K likvidaci konkurence používali i mafiánské praktiky, vítězili ale hlavně čerstvostí. Také prosadili, aby na balení mléka bylo viditelně označené jeho stáří. Za tři měsíce nato byl ale Al zatčen za daňové podvody.

Největší nepřítel Chicaga

V dubnu 1930 byl ve městě publikován seznam veřejných nepřátel Chicaga a Alovo jméno se skvělo na prvním místě. Od května 1929 do března 1930 byl poprvé vězněn, a to za nelegální držení zbraně.

Byl ovšem privilegovaným vězněm ve speciálně upravené cele, ze které mohl dál řídit své obchody.

Ač Al Capone sám nic nevlastnil, podařilo se policii s pomocí nastrčeného agenta shromáždit důkazy, že slavný mafián krátil daně, a tedy porušil zákon z roku 1927. V červnu 1931 na něj byl podána žaloba.

Byl obviněn z krácení daně ve výši 200 000 dolarů (to jsou 3 miliony dnešních dolarů, tedy asi 70 milionů korun). Suma to byla při Alově bohatství zanedbatelná, ale prokazatelná.

Pobyt v Alcatrazu

Al Capone se chtěl přiznat, aby dostal mírný trest, soudce však byl proti jakékoliv dohodě. Mafián proto tvrdil, že je nevinen. Snažil se podplatit porotu, tu ale soudce na poslední chvíli vyměnil.

Slavný Al Capone tak byl shledán vinným a odsouzen k 11 letům vězení. Dále měl zaplatit pokutu ve výši 50 000 dolarů, soudní výlohy ve výši 8000 dolarů a dlužnou daň i s úroky, tedy 215 000 dolarů.

Nejprve byl poslán do vězení v Atlantě ve státě Georgia, kde měl opět výsadní postavení. Ovšem v srpnu byl převezen do věznice na ostrově Alcatraz u pobřeží Kalifornie. Tam se stal vězněm číslo AZ-85 a ocitl se v naprosté izolaci od okolního světa. Nad svojí mafiánskou organizací tak ztratil veškerý vliv.

Smutný konec slavného mafiána

Ve věznici se Al Caponeho psychický i fyzický stav prudce zhoršil. Naplno se u něj projevila syfilida, kterou se nakazil v mládí, a vybrala si daň nejvyšší. U někdejšího největšího mafiánského mozku Chicaga se rozvinula demence.

V listopadu 1939 byl proto z věznice předčasně propuštěn, pro společnost již nepředstavoval žádnou hrozbu. Nejprve se léčil v Baltimoru, poté se uchýlil do svého sídla na Floridě. Do Chicaga se už nikdy nevrátil.

Dne 21. ledna 1947 utrpěl záchvat mrtvice, tři dny na to dostal těžký zápal plic, a 25. ledna 1947 zemřel na zástavu srdce. Symbolem mafie 20. let 20. století je ale dodnes.