Je mezi druhou a třetí hodinou ráno, když jí zrudne tvář a tělo se zkroutí. Před očima má vizi Ježíše přibitého na kříž. Z jeho ran vycházejí rudé paprsky a vpalují se jí do těla.
Ta bolest je hrozná, ale přesto cítí milost a spokojenost, jakou v životě ještě nepocítila.
Její jméno možná znáte – Benedetta Carliniová (1590–1661). Na filmových plátnech ve snímku jednoduše nazvaném Benedetta pod režisérskou taktovkou Paula Verhoevena (*1938) ji ztvárnila belgická herečka Virginie Efirová (*1977).
Pozoruhodná jeptiška a později abatyše z toskánské Pescie se tak stane asi druhou nejslavnější osobou se stigmaty – hned po italském mnichovi Františkovi z Assisi (1182–1226), který je označován za první doloženou osobu se stigmaty vůbec. Ale byly její krvácející rány skutečně božím záměrem, nebo si je způsobí sama?
Zasvěcena boží službě
Její život se ubírá už odmalička netradičními stezkami. Narodí se do středostavovské rodiny a výchovu děvčátka si, na 16. století zcela unikátně, vezme na starost její otec Giuliano. Mezi negramotnými dívkami působí Benedetta jako z jiné planety:
V 5 letech cituje Bibli a odříkává litanie, v 6 zvládá základy latiny. Namísto hraček dostane vlastní sochu Panny Marie. Roku 1599 ji rodiče chtějí dát do kláštera.
Otec totiž při dramatickém porodu v modlitbách slíbí, že pokud jeho žena i dítě přežijí, zasvětí život potomka Bohu. V Pescii a jejím okolí jsou tou dobrou 3 kláštery, ale všechny beznadějně plné a navíc se platí vysoký vstupní poplatek.
Zato zde existuje komunita žen žijících asketickým životem a vychovávajícím dívky podobně, jako v klášteře. 9letá Benedetta se k nim brzy připojí. A ostatně, časem se společenstvo i místo ve skutečný klášter promění – i za jejího přispění.
Vize nebo ďábelské škádlení?
Benedetta klečí před sochou Panny Marie a modlí se. A socha z ničeho nic spadne! A podivnosti její život neopouštějí. Ve 23 letech se svěří matce představené, že mívá vize.
Sama je zmatená – neví,zda jde o boží poselství, ďábelské nutkání, které se jí snaží zmást, anebo duševní chorobu. Ostatní si všimnou, že během modliteb upadá do transu, rázně gestikuluje a vydává neartikulované zvuky.
„Raději se pokus ty vize potlačit,“ radí ji zpovědník Paolo Ricordati. A tak se dívka modlí, aby na ni raději Bůh seslal bolesti než extázi, přijde ji to jistější. Její přání bude vyslyšeno až moc. Od roku 1615 trpí.
Nikdo neví proč, pomoci jí nedokážou ani lékaři. O tři roky později se přidají i stigmata. Káže ostatním jeptiškám a ty se „očišťují“ za pomoci bičů. Navíc se jí zjeví Ježíš. Má jí sdělit, že se stane jeho nevěstou.
Stigmata jsou pravá!
Probošt Stefano Cecchi bude prvním, kdo bude zkoumat pravost abatyšiných stigmat. Dívá se na její ruce, nohy a bok, kde vidí zaschlou krev. Někdy stéká i po čele, jako upomínka Kristovy trnové koruny. Když místa opláchnou teplou vodou, začnou ronit rudé kapky.
Jev nepřestává, ani když je osuší ručníkem. Probošt navštíví Benedettu ještě 15krát a jen jednou uvidí místa zaschlá a částečně zhojená. K vyšetřování přizve další ctihodné svědky. Nakonec se usnesou, že jsou stigmata i vize pravé.
Vstane z mrtvých?
Na přelomu met 1620 a 1621 umírá Guiliano. Šokovaná Benedetta upadá do dlouhého transu. Zjeví se jí anděl a prorokuje jí blížící se smrt. „Až poté si uvědomí tvou skutečnou hodnotu,“ dodává ještě anděl.
25. března 1621, na den Zvěstování, nastane v klášteře mumraj. Abatyše je mrtvá! Jeptišky povolají Paola Ricordatiho. Co se stane pak, nikdo nechápe: Paolo přikáže Benedettě, ať se navrátí mezi živé. A ona procitá!
„Viděla jsem anděly, démony, otce, očistec i ráj,“ líčí. To se spolu s její sebestředností už stane trnem v oku nově jmenovaného papežského nuncia Alfonsa Giglioliho. Brzy dorazí nová inspekce.
Lesbická frotáž šokuje inspekci
Splenditello, Tesauriello Fiorito, Virtudioello a Radicello. Tak se mají jmenovat andělé, kteří Benadettu pravidelně navštěvují. Už ta jména znějí podezřele… Najevo navíc vyjdou šokující odhalení.
Kvůli Benedittiným bolestem je jí totiž na celu přidělena jeptiška Bartolomea. „Nejméně 3krát týdně čekala, až se její společnice svlékne a zavolala ji.
Hodila ji na postel, položila se na ni jako muž a líbala ji, třela se s ní, a silou ji držela i několik hodin,“ vyplývá ze záznamů vyšetřovatelů. Inspekce už vyšetřovala homosexualitu v mužských klášterech, heterosexuální milenecké poměry… ale lesbickou frotáž?
Zkušení muži jsou v úzkých. Benadetta tak navíc údajně koná v posedlosti Splenditellem, takže i mluví změněným, hrubším hlasem a nic si nepamatuje.
Všichni ji překračují
Noví vyšetřovatelé navíc najdou rozpory v Benedettiných vizích. Zbaví ji funkce abatyše. Co s ní je dál?
To se dozvídáme až ze zprávy ze 7. srpna 1661: „Benedetta Carliniová zemřela ve věku 71 let na horečku a kolikové bolesti… Zemřela v pokání poté, co strávila 35 let ve vězení.“ Co to značí v klášterní praxi?
Odsouzená žije v izolaci, smí jen na mši a po ní jíst na podlaze refektáře u dveří, aby ji mohli ostatní překročit. Jinak má dostávat jen vodu a chléb. Trhliny dostávají i stigmata.
Jedna jeptiška dodatečně přizná, že viděla Benedettu, jak si jehlicí obnovuje jednu krvácející ránu.