„K jaké víře se chcete přihlásit?“ ptá se císařský komisař s archem v ruce. Dotázaný rolník na něj jenom zaraženě kouká. Otázce rozuměl, ale odpověď nezná. Ví pouze, že nemá rád katolictví. Nezná příliš reformační řády ani jejich teologii.

Komisař ho proto krátce vyzpovídá a nějaké z nově tolerovaných vyznání mu podle toho přidělí.

Od zrušení Rudolfova majestátu v roce 1620 hraje v Čechách a na Moravě prim katolictví. Je to v podstatě státní náboženství, k němuž se hlásí i všichni habsburští panovníci.

Díky tomu si jeho vyznavači dopřávají společenských výhod, zároveň jsou ale relativně snadno zregulovatelní. To se výrazně projeví při rozsáhlých reformách císaře Josefa II. (1741–1790), které postihnou nejsilněji právě katolické řády. Josef by ale měl rád pod palcem i nekatolíky.

To je jeden z důvodů, proč dne 13. října 1781 vydá tzv. Toleranční patent, kterým částečně zrovnoprávní nekatolíky s „pravověrnými“. Jaká úskalí legislativní tolerance na jinověrce čekala?

Kdo dřív přijde…

V první řadě je třeba uvést, že náboženská tolerance podle Josefova výnosu se netýká všech nekatolíků v zemi, ale pouze tří konkrétních konfesí – augšpurské (luteránství), helvétské (reformovaného vyznání) a řeckého pravoslaví.

Do těchto „kategorií“ se musí každý nekatolík zařadit, nechce-li čelit možnému vystěhování za hranice. V praxi to ale tak snadné není.

Běžní lidé raného novověku totiž netráví dny disputacemi nad výkladem Bible a proto většinou ani sami nevědí, v čem se jednotlivé konfese liší a která odpovídá jejich (zpravidla děděnému) náboženství.

Když pak komise, složené jak z církevních, tak světských zástupců, chodí dům od domu a ptají se obyvatel na jejich vyznání, musí často sami rozhodnout, k jaké víře je zapíší.

Někdy se celá obec jednoduše přihlásí k vyznání pastora, který k nim přišel jako první.

Je císař odpadlík?

Problém nastane i při šíření zprávy o vydání patentu. Ačkoliv císař instruuje úřady, aby tiskárnám daly povolení tisknout oběžníky „každému, kdo jich žádá“, množí se případy, kdy seznámení veřejnosti, zejména nekatolíků, s novými zprávami, vázne.

Český pedagog Zdeněk Nešpor (*1976) píše, že se zprávy o patentu vůbec nedonesly na Domažlicko, historička a evangelická teoložka Eva Melmuková (*1932) dokonce uvádí, že stejně tristní situace byla ve více krajích.

Nedostatek informací navíc dává prostor dezinformacích a fámám. Roznese se například, že se císař přihlásil k evangelictví. Tyto falešné zprávy záhy vyvrátí zvláštní guberniální oběžníky.

Otálet se nevyplatí

Co přesně tedy Toleranční patent změnil? Nekatolíci nově mohou mimo jiné zastávat úřední funkce, získávat akademické i vojenské hodnosti nebo si postavit školu či modlitebnu (pokud nebude vypadat jako katolický chrám).

Nemohou však svoji víru praktikovat veřejně – toto právo dále náleží pouze katolíkům.

Také platí, že pokud je ve smíšených manželstvích otec katolík, všechny děti přijmou jeho víru, ale pokud je katolička matka, stačí když budou katoličkami pouze dcery… Přihlášky k nově tolerovaným vyznáním lidé podávají od vydání patentu.

V roce 1781 a 1782 se mohou ještě přihlásit k jiné církvi bez obtíží, ale ti, co otáleli, a přihlásí se až další rok, už musí absolvovat povinný šestitýdenní duchovní seminář u katolického faráře.