Jako byste se ocitli v zemi v neomezených možností. Co je jinde problém, tady jde (když víte, jak na to) během pár kliknutí. Tak chutná opravdová svoboda na internetu, Vykoupená je ale kšefty s drogami, zbraněmi, identitami nebo dětskou pornografií.

Základní myšlenka dark webu je vlastně chválihodná – poskytnutí přístupu k informacím, a to bez jakékoliv cenzury. Onen přístup je navíc naprosto anonymní. Nikdo o uživatelích nesbírá informace a neposílá je dál.

Takové možnosti ale zcela logicky přitahují ilegální aktivity, které z ostrůvku svobody dělají zátoku, plnou zkažené vody.

Legální web nelegálních činností

Račte si vybrat. Je libo přihlašovací údaje k účtu v Bank of America, druhé největší bance v USA? Nebude vás to stát víc než 500 dolarů. Jen o sto víc zaplatíte za 3000 dolarů v padělaných bankovkách.

A co třeba sedm debetních karet, každá se zůstatkem 2 500 dolarů, za 500 dolarů? A pozor, včetně dopravy! Pokud se vám to i tak zdá drahé, co třeba celoživotní prémiový účet na Netflixu za pouhých 6 dolarů? Na dark webu je toho k mání ještě mnohem víc.

Stačí znát ta správná zákoutí. Ovšem, tak jako je na konci každého tunelu světlo, i dark web není jen ohniskem trestné činnosti. Jeho užívání vlastně není vůbec nelegální. Tou se může stát pouze činnost, kterou zde uživatel vykonává.

Jinak řečeno, je jen na vás, jestli si do internetového podsvětí pouze „odskočíte“ přečíst blog čínského opozičního aktivisty nebo sem dorazíte s úmyslem objednat vraždu.

Kořeny v ARPANETu

S dark webem, tak jak ho známe dnes, se můžeme setkávat až od počátku 21. století, od chvíle volného šíření speciálního internetového prohlížeče Tor, který je vstupní branou do něj.

Myšlenka anonymní komunikační sítě ale sahá daleko dál, k předchůdci internetu – ARPANETu. Ten je spuštěn v roce 1969. Financuje ho americké ministerstvo obrany a slouží především k akademickým účelům, takže jeho obsah tehdy není viditelný pro každého.

Přesto jsou studenti Stanfordské univerzity v roce 1971 schopni jeho prostřednictvím domluvit prodej marihuany ve vůbec první online transakci se svými protějšky z MIT. Už tehdy se jasně ukáže, že spíše než na technologii záleží na jejích uživatelích.

Chceme konec digitálních stop

Když se postupem času z experimentální sítě vyvine internet, vznikne obří on-line svět, který na první pohled budí zdání nekonečného moře informací, kterým může člověk anonymně proplouvat.

Ve skutečnosti (p)o sobě ale každý uživatel zanechává na internetu řadu stop, a to ať už jen surfuje, vyhledává skrze Google, prohlíží zeď Facebooku anebo nakupuje. Tyto stopy pak mají pro některé společnosti cenu zlata.

Proto se už někdy v 90. letech výrazně zvýší poptávka po skutečně privátním přístupu k internetu a zároveň snadné dostupnosti jakéhokoliv požadovaného obsahu. A pak se objeví prohlížeč Tor (The onion router), který je odpovědí na oba tyto požadavky.

Tor, brána do dark webu

Jeho vývoj začne právě v 90. letech a podílejí se na něm programátoři z Americké národní výzkumné laboratoře spadající pod vládu.

Původním záměrem je vytvořit virtuální prostředí, kde by instituce i jedinci, třeba agenti, mohli bezpečně a anonymně sdílet a sbírat informace. Nakonec je ale v roce 2002 zpřístupněn zdarma široké veřejnosti, což navždycky změní tvář internetu.

Dobré úmysly jeho tvůrců se rozplynou, když se ukáže, jak rozsáhlý dopad má jejich vynález na trestnou činnost. Jeho prostřednictvím se dokořán otevřou dveře do podbřišku internetu.

Prostředí, které umožňuje skutečně nerušený pohyb po on-line světě jako magnet rychle přitáhne ty, kteří ho zneužijí k nelegálním aktivitám.

Prostředí, ve kterém je vše dovoleno

Zjednodušeně řečeno, Tor zašifruje vaši IP adresu a poté ji přesměruje přes několik počítačů po celém světě se stejným softwarem. Každý z počítačů zná pouze informaci, kam má data dále přesměrovat a odkud přišla.

Tento systém činí uživatele v podstatě neviditelnými. Skrz Tor je možné otevřít adresy s koncovkou „.onion“, kterou stránky v rámci „temného internetu“ využívají.

Navigace v něm není rozhodně tak jednoduchá, jako „na povrchu.“ Vzhledem k naprosté anonymitě tu panuje dost velký chaos. K orientaci v něm vám budou normální internetové URL adresy k ničemu.

Potřeba je speciální kombinace písmen a čísel, následovaná už zmiňovanou příponou „.onion“. A tu si jen tak „nevygooglíte“. Vyhledávačů tu není tolik, jako v klasickém internetu, a nemají ani takový záběr. A to z logických důvodů.

Řada stránek si totiž nepřeje, aby je mohl nalézt každý a přístupné jsou jen těm, kteří je znají a ví, kde hledat.

Co se skrývá pod povrchem

Pokud víte, jak na to, najít a dělat se tu dá skutečně cokoliv. Jednou z posledních novinek je zaručeně fungující lék na koronavirus.

K dispozici je také řada tržišť a „e-shopů“, kde seženete údaje o kreditních kartách i bankovních účtech, kradenou elektroniku, zelené karty, řidičské průkazy, cestovní pasy, zbraně, drogy i nejrůznější nabídky služeb.

Můžete si objednat hackerský útok i najmout zabijáka. Například taková vražda nepohodlného novinářského pisálka vás vyjde na 65 000 EUR. Platí se předem a prostřednictvím anonymních kryptoměn, nejčastěji bitcoinu. Dark web je mimochodem jedním z hlavních příčin jeho růstu.

Místo vraždy ostrouhá

Naštěstí jde v tomto případě dost často o nedůvěryhodný obchod, kdy je cílem pouze vylákat ze zájemce peníze. Nedávno se o tom přesvědčí i dvaatřicetiletý Američan Beau Brigham, který se rozhodne nechat zabít nevlastní matku.

Za nájemného vraha, kterého nabízí stránka Besa Mafia, tvářící se jako komunita albánských kriminálníků v USA, zaplatí v přepočtu 70 000 korun, dalších 50 000 má zaslat po činu. K tomu ale nikdy nedojde.

Po napadení hackera, kdy je mimo jiné zveřejněno několik tisíc zpráv, které si Besa Mafia posílala s klienty, se ukáže, že stránku si vymyslel kdosi s přezdívku Yura, který s její pomocí pouze obíral lidi o peníze a Brigham tak skončí na tři roky ve vězení.

Drogová tržiště nemají o zákazníky nouzi

Co naopak na dark webu funguje spolehlivě, je obchod s drogami. K mání jsou tu všechny možné druhy a jejich koupě vypadá skoro stejně jako na normálních stránkách. Vyberete si produkt, vložíte ho do košíku, přejdete k pokladně a zaplatíte.

Dokonce tu fungují i uživatelské recenze. Někteří obchodníci navíc velkoryse nabízejí tzv. „Fair trade“ drogy, kdy dávají 20 % z výdělku přímo farmářům, z jejichž surovin se vyrábějí.

Suverénně nejznámější takovým nelegálním on-line tržištěm je Silk Road, fungující od února 2011 (v současnosti je v provozu jeho třetí verze).

Zákazník si tu v libovolném množství může objednat mimo jiné kokain, heroin nebo metamfetamin a zásilka mu následně dorazil klasickou poštou.

Proslaví se hlavně díky svému zakladateli Rossovi Ulbrichtovi (*1984), který je za praní špinavých peněz, počítačové hackerství a obchod s drogami v roce 2015 odsouzen na doživotí.

Největší návštěvnost má dětské porno

Nakupování drog na temných tržištích ale není hlavní „atrakcí“, za kterou sem lidé chodí. Víc než 80 procent návštěv na dark webu bohužel míří na stránky s dětskou pornografií.

Jedním z jejích nejhorších zdejších distributorů je Australan Peter Scully (*1963), který k sobě domů láká pod slibem jídla chudé děti. Tady je znásilňuje, drží na vodítkách a nechává kopat vlastní hrob.

Zatčen je poté, co jeden z jeho zákazníků jedno z videí zveřejní. Z vězení už se na svobodu nikdy nepodívá. Kdo nemá zájem nakupovat, ani se na nic dívat, může diskutovat. Svůj vlastní koutek tu mají neonacisté, tyrani zvířat i pedofilové.

A pro opravdové „labužníky“ je tu Cannibal Cafe, pyšnící se sloganem „Sloužíme lidstvu“.