Po dlouhou dobu jsou tajemnou rituální rostlinou z pralesů Jižní Ameriky. Znají je hlavně šamani, kteří se díky nim vydávají na výlet do jiných světů a léčí s nimi nemocné.

Pak stačí jeden článek v časopisu a dnes jsou lysohlávky slibným prostředkem v boji proti depresi.

O lysohlávkách se mluví tak často, že zřejmě neexistuje nikdo, kdo by je neznal aspoň z doslechu. Slangově se jim říká „houbičky“. Dají se najít na všech kontinentech kromě území věčného sněhu a ledu okolo polárních kruhů.

Jejich halucinogenní účinky znají už dávné kultury.

Jako posvátné houby, které mohou šamany přenést do říše duchů, se široce používají zejména ve Střední a Jižní Americe a jejich kresby, staré tisíce let, nalezli archeologové také na skalních stěnách v severní Africe.

O tom, zda je znaly staré evropské civilizace panují dohady. Každopádně španělští dobyvatelé se v Americe s lysohlávkami setkají a své zážitky dokonce popíšou v dobových dokumentech.

Křesťané to však považují za obcování s ďáblem a vytáhnou do boje proti houbovému kultu, takže ty se nadále se mohou užívat pouze tajně.

Bankéř v pralese

Pro západní svět lysohlávky znovu objeví poněkud netypický výzkumník. Americký bankéř a spisovatel Robert Gordon Wasson (1898-1986) se vydá se svou manželkou do Mexika, aby studovali rituální užívání těchto „houbiček“. A dostane se jim nebývalé výsady.

Stanou se prvními bělochy, kterým je dovoleno účastnit se domorodých obřadů, pořídit obrazové i zvukové záznamy a získají dokonce vzorky používaných hub.

Své zážitky po návratu do USA dobrodruh zpracuje a publikuje v roce 1957. Jeho článek vzbudí obrovský ohlas.

Mexická tajemství

Nejenom laická veřejnost, ale i dosud poměrně skeptičtí akademikové se začnou zajímat o neobyčejné houby a jejich účinky. Do té doby jsou totiž podobná využití hub považován za mýtus nebo vymýcený kult. Ale ukáže se, že tomu tak není!

Davy lidí se vydávají do Mexika, aby získali posvátné houby a vědci začínají s jejich hlubším výzkumem.

Jedním z těch, kteří se studiu jejich účinků věnují, patří i švýcarský chemik Albert Hoffman (1906-2008), objevitel LSD. Ve vzorcích mexických hub jsou brzy identifikovány dvě hlavní halucinogenní složky: psilocybin a psilocin.

Každá mince má dvě strany

Postupně jsou objeveny kromě mexické i další druhy lysohlávek a také jiné houby, které tyto látky obsahují. Ty mění způsob lidského vnímání i myšlení. Navozují stavy euforie, halucinace sluchové i zrakové, dochází ke zkreslení vnímání prostoru a času.

Ale jsou to nejenom povznášející zkušenosti, které uživatelé popisují. Lysohlávky mohou způsobit záchvaty strachu, úzkosti i deprese a při vyšších dávkách hrozí také poškození vnitřních orgánů anebo propuknutí některých duševních onemocnění.

Mohou lysohlávky léčit depresi?

Navzdory tomu vidí experti v lysohlávkách potenciál při léčbě depresí, konkrétně u látky psilocybin. Mohla by pomoci zejména těm pacientům, u kterých nezabírají konvenční léky ani psychoterapie. Výzkum probíhá jak ve světě, tak také v České republice.

Kromě toho může tato látka pomoci zmírnit utrpení pacientům v konečném stádiu rakoviny i ulevit osobám s obsedantně-kompulzivní poruchou či intenzivní formou bolestí hlavy a tak se vědecké úsilí zaměřuje rovněž na tyto možnosti. Ve všech případech je ale ještě třeba provést řadu rozsáhlejších studií.

Další „kouzelné“ houby

Podobně halucinogenní jako lysohlávka jsou i jiné houby. Jde například o některé z těch, které náležejí k rodu Panaeolus (kropenatec).

Do velké skupiny hub s těmito účinky, za nimiž však nemusí stát jen psilocybin, ale také další látky, patří i některé druhy šupinovek, štítovek, čepičatek, sametovek nebo vláknic.

Uživatelé těchto hub tvrdí, že jim pomáhají získat náboženské či transcendentní zkušenosti a prohlubují meditaci. Odborníci však upozorňují, že užívání podobných látek je riziko a i psilocybin je třeba aplikovat pod terapeutickým dohledem.