Po skončení 1. světové války lidé nabírají dech. Kvalita stravy se u nás mění k lepšímu, a to dokonce i v dělnických rodinách.

„Určitou roli v charakteru stravy sledovaného období měl i dostatek času, protože již větší počet dělnických žen po provdání zůstával v domácnosti, i když si ženy přivydělávaly různými formami (úklid, praní v měšťanských rodinách, domácí šití), nebyly vázány celodenním zaměstnáním v továrnách a dílnách,“ uvádí současná česká etnografka Jiřina Todorovová.

Více času na děti

To se samozřejmě promítá pozitivně do chodu celé rodiny, žena má více času na děti i manžela. Magda svému muži zaměstnanému v jedné z plzeňských továren už neservíruje k snídani polévku jako kdysi, ale žitnou kávu s mlékem a chléb.

Aby rodina nemusela mléko kupovat, drží si v chlívku na dvorku kozu. Občas z obchodu přinesou i trochu zelené zrnkové kávy a upraží si ji doma. Káva ale patří mezi sváteční pití a stejné je to s čajem.

Doma pravidelně peče

Ovšem protože je žena doma s dětmi, pravidelně peče. Buchty, vdolky, kynuté pečivo. V poledne servíruje bramborák, brambory s omáčkou, či se zelím, krupicovou kaši, polévku nebo rýžový nákyp, večeře bývá jednoduchá.

Maso je v dělnické rodině vzácností, a pokud se dostane na stůl, většinou na něj má nárok jenom živitel rodiny. Umění vařit ale patří k samozřejmým dovednostem u dívek z dělnických i z bohatších rodin.

Dokonce už v polovině 20. let 20. století se objevují první kurzy zdravé výživy.