„Města nepřipomínala ulice s mrtvými těly, ale spíš jatka. Všichni mysleli jen na sebe a na zisk, přepadali domy a mnozí utíkali z měst,“ líčí průběh další z antických zkoušek životopisec svatého Cypriána, jáhen Pontius.
Právě podle světce a kartaginského biskupa Cypriána (vlastním jménem Thascius Caecilius Cyprianus, asi 200–258) dostane nemoc jméno – Cypriánův mor. Nejde ale o skutečnou morovou nákazu. Římská říše je zachvácena neštovicemi.
V čele římské říše stojí Claudius II. Gothicus (214–270). Vládnutí z bezpečí paláce není pro něj. Raději se na bitevních polích věnuje válkám a jejich strategii. Křesťanství je stále považováno za sektu a důsledně pronásledováno.
Smrt si nevybírá
Když města přepadne další vlna nákazy, budou křesťané opět obviněni, že na ní mají svůj podíl! Pole zarůstají plevelem a do říše se vkrádá hlad. Zemřelo mnoho vojáků i prostých lidí – a v zemědělství zoufale chybí pracovní síly.
Zesláblí Římané tak ještě rychleji podléhají moru, respektive neštovicím. V Římě denně umírá 5000 lidí! Zubatá si nevybírá. V září roku 270 k sobě povolá i horečkami sužovaného císaře Claudia II.
