Když na palubu parníku Berlin vstoupí vousáč se samopalem, dámy zaječí. Ač ho doprovází po zuby ozbrojená jednotka, tvrdí, že se nemají čeho bát. Chce si jen prohlédnout krásnou loď. Objeví tu však něco ještě mnohem krásnějšího.

Kapitán lodi Heinrich Lorenz (1898–1966) kubánského vůdce luxusním parníkem provede. Také mu představí Maritu, svou devatenáctiletou dceru. Fidel Alejandro Castro Ruz (*1926) je okouzlen.

Přežije koncentrák i znásilnění

Narodí se 18. srpna 1939 v německých Brémách, pár dnů před vypuknutím 2. světové války. Jsou jí čtyři, když je matka, americká herečka Alice J. Lorenzová, obviněna z napomáhání k útěku totálně nasazených. Obě končí v koncentračním táboře Bergen-Belsen.

Přežijí peklo útrap i epidemii skvrnitého tyfu. Tím však utrpení nekončí. Jako sedmiletá je totiž Marita znásilněna americkým vojákem. Není divu, že nejlépe se cítí na moři. U otce, který ji bere na dlouhé cesty.

V havanském přístavu zakotví v únoru 1959, měsíc po svržení generála Batisty (1901–1973).

Sebevědomý Castro ji okouzlí

Při pohledu na panorama Havany během večerní procházky po palubě sebevědomě rozpřáhne ruce: „To všechno je moje. Kuba to jsem já. Není to nádhera?“ U stolu pak začne do Marity hučet. Jak je krásná a šikovná, a že by potřeboval sekretářku.

„Ne,“ utne lichotky kapitán Lorenz. „Moje malá Marita se musí vrátit do Německa a dokončit školu.“ Malá Marita se bojí, že otec uvidí, jak ji Fidel pod stolem hladí koleno, ale je to tak vzrušující. On je vzrušující. Vášnivý, silný, zajímavý.

Přikyvuje jako poslušná dcera, ale tajně Fidelovi podstrčí lístek s adresou, kde bude bydlet během pobytu v New Yorku.

Místo princezny z ní udělá poručíka

Když pro ni za pár dnů pošle, uteče na Kubu a prožije s ním sedm měsíců trvající románek. Říká mu „Mi Cubano barburito.“ (Můj kubánský vousáči) a on jí „Alemanita mia!“ (Moje Němečinka). Do idylky to však má daleko.

První setkání v hotelovém pokoji připomíná spíše znásilnění než romantickou pohádku. Navíc je tu víceméně uvězněna.

„Mohla jsem si jen číst, učit se španělsky, poslouchat rádio nebo stát na balkoně a rozhlížet se.“ Ven se dostane jen s ním, sama nemůže ani na nákupy. Dostane uniformu a hvězdu poručíka. Co víc si může dívka přát, že?

Romance končí bolestí

Marita, s naivní vidinou svatby a výchovy kubánského „korunního prince“, oznamuje Fidelovi radostnou zprávu. Je těhotná. On se však naštve. Nutí ji k potratu. Když odmítá, je omámena a přímo tam, v hotelovém pokoji, ji o dítě připraví.

Vyděšený lékař, který je nucen s pistolí u hlavy provést zákrok, však chybuje. Krvácející zbědované dívce nakonec pomůže Frank Sturgis (1924–1993), agent CIA, který Castrovi cvičil vojáky a obstarával zbraně. Dostane ji do USA a do nemocnice.

„Běž a zabij ho!“

Zatímco se zotavuje, mafie a CIA ukují plán na Castrovo odstranění. Využijí té naivní holky. Sturgis za ní přijde s návrhem, aby Castra otrávila. „Tohle ti udělal,“ tlačí na ni a ukazuje fotky mrtvého dítěte.

Marita nakonec souhlasí a vydá se do Havany vybavena kapslemi s jedem. V hotelu je však nakonec hodí do záchodu a milenci řekne pravdu. „Poslali tě, abys mě zabila?“ ptá se Castro a s ledovým klidem ji podá pistoli.

„Tak teď můžeš.“ Neudělá to, místo toho se mu vrhne do náruče. Po letech přizná, že kapsle ukryla do pleťového krému, kde se začaly rozpouštět a nešly použít.

Tím její dobrodružný život nekončí

Pomáhá shánět peníze pro protikubánské organizace. Okouzlí přitom jednoho z podporovatelů, sesazeného venezuelského prezidenta Marcose Péreze Jímeneze (1914–2001). Ten ji uhání tak dlouho, až se stane jeho milenkou. Narodí se jim dcera Monica (*1962).

S dalším manželem, správcem nájemního domu poblíž OSN, špehuje pro FBI sovětské diplomaty, kteří se tu ubytovávají. Její jméno figuruje také ve vyšetřování atentátu na J. F. Kennedyho (1917–1963).

Prozradí totiž tisku, že jela do Dallasu s agenty CIA, mezi nimiž byl také Sturgis a Lee Harvey Oswald (1939–1963). Její slova vyvolají senzaci. Dokazují totiž, že za atentátem byli agenti CIA. Senátní komise však její svědectví označí za nespolehlivé. Tím její sláva i role v dějinách definitivně hasne.