Nejslavnější nizozemský obraz se původně nejmenuje Noční hlídka. Ani nemůže. Nezachycuje totiž žádnou hlídku a už vůbec ne noční scénu.
Amsterdamská domobrana je významný spolek, k jehož tradicím patří pořizování skupinových portrétů.
Posádka kapitána Franse Banninga Cocqa (1605–1655) a Willema van Ruytenburcha (1600-1657) si ho objednává u tehdy nejúspěšnějšího malíře ve městě, Rembrandta van Rijna (1606–1669). Každý z 16 mužů mu zaplatí sto zlatých a těší se na výsledek.
Ten je ovšem značně překvapí. Rembrandt se totiž nehodlá držet tradice a místo toporného skupinového portrétu rozměrný obraz (363×437 cm) pojme jako živý, rozpohybovaný záběr.
Zachytí okamžik, kdy Banning velí svým nastrojeným mužům, aby vyrazili k tradiční přehlídce.
Alespon jedno ho vidět na vlastní oči
Legenda sice praví, že obraz některé ze zadavatelů zklamal, dnes je však národním pokladem a pro Nizozemce nepřipadá v úvahu nevidět ho alespoň jednou na vlastní oči. Přesto má za sebou krušné chvíle.
Když ho v roce 1715 stěhují na radnici, nevejde se mezi sloupy v místě, kde má být umístěn, což vyřeší tím, že přečnívající části uříznou. Jako by šlo o kus tapety.
Jen díky kopii, kterou si pro sebe objedná Banning u malíře Gerrita Ludense (1622-1683), dnes víme, jak obraz původně vypadal. Znovu byl poškozen 14. září 1975, kdy ho na několika místech pořezal nezaměstnaný učitel Wilhelm de Rijk.
Ačkoli od té doby u něj stojí stálá stráž, 6. dubna 1990 ho polije nezaměstnaný feťák kyselinou. Ta naštěstí poškodí pouze vrchní vrstvu laku.
