Kališníci se bojí, že ztratí vliv na pražských radnicích, a proto 24. září 1483 provedou převrat na Starém a Novém městě a Malé Straně.
Krvavým masakrem a vyhozením purkmistra a pěti konšelů z oken radničních budov chtějí zabránit tomu, aby se na radnice vrátily poměry z předhusitských dob.
Král Vladislav Jagellonský (1456–1516) chce od počátku své vlády v roce 1471 dostat české země zpátky do lůna římskokatolické církve. Daří se mu zmírnit tvrdou politiku Říma vůči kacířské zemi.
Papež Sixtus IV. (1414–1484) je vůči Čechům smířlivější. Čeští katolíci proto také začínají být mnohem aktivnější. To pochopitelně budí nevoli u kališníků. Napětí mezi náboženskými směry roste a udržet rovnováhu je těžké.
Kališnická města v letech 1478–1482 na sněmech rokují o tom, jak se k nové situaci postavit. Nejsilnější rozpory mezi oběma stranami vznikají v Praze.
Zabydlení ve funkcích
Městští radní mají svoje funkce prakticky napořád. Když už se do městské rady dostanou, často tam vydrží až do své smrti.
Navíc „nezřídka dosahovali takového mocenského postavení, zvláště na Starém a Novém Městě, že se bez zábran obohacovali z veřejného, jakož i soukromého majetku (mimo jiné falšováním posledních vůlí),“ líčí tehdejší poměry na pražských radnicích současný český historik Jaroslav Čechura.
Sedí tam převážně konzervativní katolíci. Nespokojenost roste. Oba tábory, kališníci i katolíci, se chtějí vypořádat s nepřítelem. Kališníci se rozhodnou k radikálnímu kroku. Připravují povstání, které má vypuknout v noci z 24. na 25. září 1483.
Plánuje se likvidace
Kališníci odbojně reagují na zprávu, že král Vladislav v červenci 1483 onemocněl. Šušká se, že morem. Myslí si, že katolíci královy případné smrti využijí k posílení svých pozic. „Mají seznam 80 jmen našich lidí, možná, že jich je ještě více.
Ty chtějí zatknout a nechat popravit,“ šíří se v kališnických kruzích. Katolíci mají s likvidací nepřítele začít o půlnoci z 24. na 25. září 1483 po vyřčení dohodnutého hesla.
„Není jasné, zda měly být vytipované osoby pobity doma či odvedeny na určité místo, kde by se prováděly exekuce,“ píše Čechura. Kališníci se rozhodnou, že je předběhnou. Začátek plánovaného povstání stanoví na 24. září 1483 osm hodin ráno.
Záminkou se má stát spory o pořádání svatováclavských slavností. Staroměstští a novoměstští konšelé vědí, že se něco děje. Většina z nich už je na radnicích. Za pořádek ve městě zodpovídá rychtář Ambrož. Ozvou se zvony z týnského kostela, signál k útoku.
Ambrož spěchá ze Staroměstské radnice k Týnskému kostelu zjistit, proč se zvony tak nečekaně rozezněly. Tváří v tvář potkává ozbrojené kališníky. „Zabij, zabij!“ ozývá se z mnoha stran. Za chvíli Ambrož leží mrtev. Z otevřených vrat radnice všechno sledují další muži.
Šíp na prahu
Jako první se vzpamatuje purkmistr Jan od Klobouků. Honem se snaží vrata zavřít. Jenže z prahu trčí šíp. Chvíli se dohaduje se vzbouřenci, kteří nakonec proniknou za ním na radnici.
Dostává se do sálu, kde probíhá obecní jednání, když ho kdosi zraní sudlicí. Upadne na zem. Předstírá smrt. „Není mrtvý,“ vykřikne ale kdosi. Všiml si, že se pohnul. Vrhnou se na něj a vzápětí letí ven z okna. Pád ovšem přežije.
Zřejmě není nijak vážně zraněný, protože je schopen čekat ve vězení na svůj výslech. Týnské zvony odstartují masakr také na novoměstské radnici. Povstalci ukryjí zbraně pod kabáty a vtrhnou do budovy.
„A které nalezli ve světnici, ty všechny posekali, že krve bylo v světnici na některý džber (kyblík), a posekavše, smetali je z oken ven z rathauzu (radnice),“ vypráví Staré letopisy české. Pět radních vzbouřenci zabijí.
Na Malé Straně je průběh převratu mírnější, k vraždám nedojde, jenom dva konšelé jsou zajati. Radnice jsou dobyty, dojde k volbě nových obecních starších. Výslechy katolíků potvrzují, že opravdu chtěli vraždit.
