Pražskými dlážděnými ulicemi se prochází postava v tmavém hábitu. Dominikánský mnich nahlíží do oken a pilně naslouchá, zda ve večerním tichu nezaslechne něco podezřelého.

Jako inkvizitor pro pražskou diecézi je Kolda z Koldic (1265/1275–1323/1327) povinný dohlížet na církevní pořádky a inkviziční vyšetřování.

Jako první úkol na vrchním postu musí dořešit otevřený proces s italským lékařem Richardem z Pavie. Jeho kniha se dostala na seznam zakázaných. Popsané listy ihned končí v plamenech. A lékař? Ten má štěstí – alespoň prozatím.

Jeho potrestání skončí díky přízni pražského biskupa Jana IV. z Dražic (asi 1260–1343) jen vypovězením z pražské diecéze. Jenže biskup bude odvolán. Nad Richardovou hlavou se stahují mraky. A Kolda z Koldic je precizním inkvizitorem…

Oblíbený spisovatel královské rodiny

„V bojích pak a půtkách užíval rozmanitých způsobů válečných, aby tím snáze mohl vysvobodit tu, pro jejíž lásku tak horlivě zápasil,“ píše Kolda z Koldic v traktátu O statečném rytíři.

Dcera Přemysla Otakara II., abatyše Kunhuta (1265–1321) hltá řádky. Koldu hluboce obdivuje.

Přestože slavný text, který je i mimořádným uměleckým dílem, vypráví o oběti Ježíše Krista pro záchranu lidstva, mezi řádky lze vyčíst i motivy, s kterými inkvizitor plní svůj posvátný úkol. Bojuje pomocí násilí a mučení za svou víru, kterou znesvěcuje Satan a kacíři.

Sám ve smrtelném ohrožení

„Je vinen!“ ukazuje pražský inkvizitor výhrůžně prstem na pražského kanovníka Michala Folciniho, původním jménem Michaela Folklinova. Ten je dokonce několikrát exkomunikován. Nakonec se ale hříšníka zastane celá Praha.

Kolda z Koldic, jeden z nejpřísnějších zastánců Božího práva, se tak najednou sám ocitne v nebezpečí. Na čas se musí uklidit mimo pražské dění, ale brzy se triumfálně vrací zpátky ke své milované profesi. Nakonec mu padnou za oběť stovky lidí.