Dvořané tleskají, stoly se prohýbají jídlem. Dcera navarrského krále Karla II. a Johanky Francouzské, se právě stává manželkou anglického krále Jindřicha IV. (1366–1413).

Jana z Navarry (1370–1437) pozná Jindřicha již jako vdova po bretaňském vévodovi Janovi V. (1339–1399) v době jeho exilu v Bretani.

Ačkoliv Jana nemá s králem Jindřichem děti, na vztahy k jeho dětem z minulého manželství si vůbec nemůže stěžovat. Naopak, budoucího krále Jindřicha V. (1386–1422) se při jeho hádkách s otcem pravidelně zastává. Jenže bude to právě Jindřich V., kdo se jí krutě odvděčí…

Travička se slušným příjmem?

Jindřicha IV. trápí vleklá kožní choroba, kvůli níž v roce 1413 umírá. O šest let později, v roce 1419, přichází nečekané obvinění. Král Jindřich V. osočuje svou nevlastní matku Janu! „Je to čarodějnice!

Pokusila se mne otrávit!“ dští síru na všechny strany. Proč ta náhlá změna? Většina historických zdrojů, včetně Jindřichova životopisu, se shoduje na tom, že jde o peníze. Jana má po svém bretaňském manželovi Janovi velmi slušné příjmy.

Jejím uvězněním na hradě Pevensey v Sussexu získává královská koruna velký přísun peněz.

Nutil ji k magii otec?

Pokud bychom vycházeli z románu Královna čarodějka od Marueen Petersové, museli bychom věřit, že k učení se čarodějnickému umění donutil Janu její otec Karel II. Ve skutečnosti však nebylo královně čarodějnictví nikdy dokázáno.

Naštěstí pro Janu netrvá věznění příliš dlouho. Neuplynou ani čtyři roky, a v roce 1422 je králem omilostněna a propuštěna. Její statky jsou jí navráceny. Šest týdnů na to Jindřich V. umírá. Ani v tom však nejsou žádné čáry. Nakazí se úplavicí během obléhání francouzského města Meaux.