Většina lidí má u nás důvod ke slavení minimálně dvakrát v roce. Kromě narozenin je tu i svátek! Který den je ten váš? Pokud nemáte jméno příliš netradiční, najdete ho v kalendáři – jak se ale dostalo tam?

12. května má svátek Pankrác. Jméno se na toto datum nedostalo jen tak náhodou – právě tento den roku 304 je sťata hlava 14letému mučedníkovi Pankrácovi (289-304), poté, co se po předvedení císaři odmítá vzdát křesťanské víry.

Po smrti je uctíván jako světec a zároveň považován za patrona nemocných a dětí, ale i nové setby a květin.

Dle lidové pranostiky je Pankrác prvním z ledových mužů, kteří zpravidla se severním prouděním vzduchu přinášejí poslední jarní mrazíky.

Přestože podle údajů z roku 2016 žije v České republice Pankráců jen 7, jméno v kalendáři zůstává. Jako jeden z důkazů že právě nejde jen o jmeniny. Význam svátků je v lidské kultuře o dost hlubší…

Sláva svatým!

Odkdy lidé slaví jmeniny, přesně netušíme. Kořeny však musíme hledat v dávných křesťanských, přesněji katolických dobách, kdy se v určité dny uctívají důležité činy či životní poutě světců.

Velmi často se připomíná právě den jejich smrti, jako třeba 31. prosinec, kdy umírá 33. papež a ochránce domácích zvířat a dobré úrody Svatý Silvestr (?- 335). Nebo noc z 15. na 16. září, kdy je umučena „matka české země“ Svatá Ludmila (asi 860 – 921).

Pro křesťany jsou jejich patroni vzorem a životní inspirací a důvod ke slavení svátků je tedy z počátku o dost jiný než dnes. Až postupně se význam přenese – neslaví se jen na počest svatého, ale i všech jeho žijících jmenovců.

Kde se slaví a kde ne?

Oslavování svátků je především evropskou záležitostí, setkáte se s tím ale i v Latinské Americe. V některých zemích se silně katolickou tradicí, jako například v Polsku, vnímají svátek dokonce dokonce jako významnější než narozeniny.

Jmeniny velmi prožívají také také Bulharsku, slaví se i v Maďarsku, na Slovensku, v Řecku, ve Francii, v Rusku nebo Lotyšsku.

Tato tradice se obecně příliš nedrží v zemích protestantských. Ke slavení zkrátka nemají důvod.

Za prvé protestanské církve kult svatých neuznávají a za druhé bylo v těchto zemích vždy tradicí vybírat spíše jména starozákonní, a ta zrovna v prvních kalendářích nenajdeme.

Třeba ve Velké Británii či jiných anglicky mluvících zemí s přáním svátku příliš nepochodíte. A termínu „name day“, jak se svátek do angličtiny běžně překládá, mnohdy ani nerozumějí.

Kdo bdí nad kalendářem?

U nás svátky slavíme rádi, i když vedle narozenin mají spíš okrajový význam. Slavíme především to, jak nás naši rodiče pojmenovali, souvislost se svatými už při tom vnímá málokdo.

Český občanský kalendář sice z toho tradičního církevního částečně vychází, ovšem dočkal se již mnoha změn a neustále je doplňován o jména nová a moderní.

A kdo vlastně rozhoduje o tom, které jméno má kdy svátek? Do roku 1989 jsou to Obchodní tiskárny v Kolíně s odbornou kalendářní komisí, složenou z jazykovědců, dalších odborníků a zástupců ministerstva kultury a vnitra.

Po roce 1989 už žádné předpisy pro přidávání, škrtání či úpravy jmen v kalendáři nejsou. Vše už je jen na záměrech vydavatelů, a proto také dnes v různých kalendářích často najdeme řadu odlišností.