Lidem v obleženém Leningradu docházejí síly a po tisícím umírají hlady. Situace je tak kritická, že se kvůli lístkům na potraviny vzájemně i vraždí. Někteří se prý snad uchylují ke kanibalismu.

V městské semenné bance je sice „jídla“ dost, ale odsud nedostanou nic. Hlady pomřou i vědci, kteří zde semínka střeží.

„Ukončím hlad na celém světě!“ prohlašuje nadějně ruský botanik Nikolaj Vavilov (1887–1943). Za tímto účelem cestuje po celém světě, sbírá semínka plodin a uchovává je pro další generace.

Kromě toho se z nich snaží vzájemným křížením vyšlechtit superrostlinu, kterou by bylo možné pěstovat kdekoliv – jak v suché poušti, tak v ledové tundře. Svůj celoživotní úkol nazývá „misí pro celé lidstvo“.

Jeho práce nadchne dokonce i bolševického vůdce Vladimira Iljiče Lenina (1870–1924), což Vavilovovi umožní stanout v čele Akademie zemědělských věd a především otevřít si v Leningradu (dnešním Petrohradu) semennou banku.

Tu naplní čtvrt milionem exemplářů různých druhů semen, a v té době tak jde o největší sbírku svého druhu na světě.

Nesplnitelné zadání

Po Leninově smrti se ale všechno změní. Nový pán Kremlu, Josif Vissarionovič Stalin (1878–1953), způsobí násilnou kolektivizací a bojem proti schopným statkářům na Ukrajině hladomor, v jehož důsledku zemře možná až 10 milionů lidí.

„Napravte to!“ nařídí pak sovětský diktátor přednímu botanikovi.

„Vavilovův plán na zlepšení úrody byl ale navržen na několik desetiletí, nikoliv na pár let, a nemohl tak dostát Stalinovým nesplnitelným požadavkům na okamžité výsledky,“ uvádí britský novinář a spisovatel Peter Pringle.

V reakci na to Stalin rozpoutá vlnu represí i mezi vědeckou komunitou. „Vavilov byl nejznámější obětí této čistky, která poslala ruskou biologii o generaci nazpátek a zemi velmi uškodila,“ píše dále Pringle.

Hlad si přijde pro všechny

Vavilov je v létě 1941 odsouzen k smrti. Trest mu je sice posléze změněn na 20 let v saratovské věznici (asi 750 kilometrů jihovýchodně od Moskvy), ale už po dvou letech zde zemře, podle všeho je umořen hladem.

Sovětský svaz mezitím napadly armády třetí říše a v září 1941 oblehly i město Leningrad. Německá blokáda je právem považována za nejničivější v historii. Denně zde umírají i tisícovky lidí. Na nemoci, mráz, ostřelování…

Hlavní příčinou smrti většiny z milionu obětí, které zahynou během 900denní blokády, je ale hlad. A prolomit německé kleště se Rudé armádě dlouho nedaří.

Marná snaha

Jediné místo, které by mohlo Leningradským ulevit, je právě Vavilovův ústav a jeho zásobník semen. Zaměstnanci institutu ale znají své povinnosti – uchovat obsah banky za každou cenu.

V budově se zabarikádují a vzájemně se hlídají, aby na semínka nikdo z nich nevztáhl ruku. Asi dvanáct z nich při tom zemře hlady. Jejich úsilí a sebeobětování ale vyjde paradoxně naprázdno.

„V zimě vtrhly do budov hordy drobných škůdců… Krysy se prokousávaly do větraných kovových boxů a požíraly semena,“ uzavírá současný anglický spisovatel Simon Ings.