Malíř s přemáháním vstane z postele. Sotva se ale postaví na nohy, roztočí se svět kolem dokola. Muž se zapotácí a rukama hledá pevnou oporu. Teprve když dosáhne na křeslo, zklidní se a vydechne úlevou. Už delší dobu trpí podivnými záchvaty. Je celý vyděšený a pochybuje, zda ještě někdy bude schopen tvořit…
V zimě na přelomu let 1792 a 1793 sužuje španělského malíře Francisca de Goyu y Lucientes (1746–1828) zvláštní choroba. Stěžuje si na zvonění v uších, poruchy zraku a sluchu a vysilující závratě.
„Jeho onemocnění bývá přičítáno různým příčinám: Meniérova nemoc, botulismus, obrna, žloutenka, ale skutečnou příčinu neznáme,“ líčí současná americká novinářka Elisabeth Lundayová.
Netuší, zda ještě bude malovat
V horečkách ho stíhají živé sny a noční můry, trpí hučením v hlavě.
Když malíř pobývá v Cádizu, cítí se dosud nejhůře ve svém životě a od španělského krále Karla IV. Španělského (1748–1819), jehož je dvorním malířem, proto dokonce dostává dovolenou na zotavenou. Karlovu rodinu často portrétuje.
Prožité strádání zanechává na Goyovi trvalé následky. Jeho lékař opatrně informuje okolí a spolupracovníky, že umělec zřejmě zůstane navždy hluchý. Francisco neví, zda ještě někdy bude schopen malovat.
Stává se jiným člověkem
Teprve v létě roku 1793 mu zdravotní stav opět dovolí, aby se vrátil k práci. Když ale vytváří jedenáct malých rytin nazvaných Rozmary, působí, jakoby se stal úplně jiným člověkem.
Obrací se do sebe s tím, že nemá chuť malovat, protože zakázky pro královský dvůr mu neumožňují, aby do své tvorby zapojil i bohatou fantazii.
Zrádné barvy působí otravu
O to, jakou příčinu měla umělcova záhadná choroba, se vědci přou už delší dobu. Roya Villanov, profesor na univerzitě v Zaragoze, se například domnívá, že hluchotu způsobily příušnice, kterými se malíř nakazil v mládí.
Španělský lékař Blanco Soler obviňuje ze ztráty sluchu pro změnu schizofrenii a paranoidní obsese, jiní zase zánět mozku nebo Vogt-Koyanagiův syndrom způsobující oční infekci či zánět středního ucha.
Pravděpodobnější je ale „encephalopathia saturnina“, malířská nemoc z povolání, o níž najdeme zmínky už v roce 1839. Jedná se o chronickou otravu krve způsobenou olovem obsaženým v barvách.