Prokurátor Vaš to nechce zbytečně prodlužovat. „Tak mi Bedřichu, rovnou řekni, kolik pro toho Píku potřebuješ – patnáct let, nebo rovnou provaz?“ zeptá se napřímo náčelníka zpravodajské služby.

Vzhledem k tomu, že čerstvě nastolený komunistický režim potřebuje exemplární případ, o výši trestu není pochyb.

Zima, hlad, špína a choroby. V těchto podmínkách živoří Čechoslováci, kteří po nacistické okupaci uprchli na východ, do Sovětského svazu. Stačilo ale, že nelegálně překročili hranici a na léta skončili v gulagu.

Jedním z takových je i budoucí komunistický prokurátor Karel Vaš (1916–2012), který v otřesných poměrech tábora nucených prací na Sibiři strávil tři roky.

Cesta ven se mu naskytne až s možností přihlásit se do utvářející se československé jednotky v Buzuluku, jejíž vznik prosadil Heliodor Píka (1897–1949), toho času velitel československé vojenské mise v Sovětském svazu.

Uvádí se, že takto Píka zachránil možná až dvacet tisíc krajanů vězněných v sovětských gulazích.

Na stopě zrádcům?

„Do terénu vás nepustím,“ dozví se Vaš od odvodního lékaře.

Trpí vadou zraku, takže putuje do kanceláře, konkrétně je přidělen nejprve k polnímu prokurátorovi a v roce 1945 si ho k sobě bere náčelník zpravodajské služby OBZ (Obranného zpravodajství) Bedřich Reicin (1911–1952). Na starosti má tzv.

vnější obranu.

„K hlavním úkolům vnější obrany patřilo zneškodňování německých agentů, diverzantů a špionů… Zabývala se také zpravodajským dozorem nad civilním obyvatelstvem, pátrala po kolaborantech, zrádcích a nepřátelských živlech,“ vysvětluje současný český historik František Hanzlík.

Generál Píka se mezitím angažuje v zajištění podpory slovenským povstalcům a po válce pomáhá dojednávat obsah pařížských mírových smluv o vyrovnání se s evropskými státy Osy.

Z lůžka v poutech

V únoru 1948 ale přichází komunistický převrat a veškeré Píkovy zásluhy vlasti jsou jakoby zapomenuty.

Jediné, co si nový režim pamatuje, jsou jeho neshody se sovětskými orgány a exilovým vedením československé komunistické strany, jmenovitě Klementem Gottwaldem (1896–1953), nynějším předsedou vlády.

Hned 1. března je Píka přeložen do výslužby a dva měsíce nato zatčen. Příslušníci ho bez jakéhokoliv soudního oprávnění (to je vydáno až zpětně) seberou přímo z nemocnice, kde se právě zotavuje po žlučníkovém záchvatu.

Planá naděje

Píka je obviněn z vyzrazení tajných informací britské rozvědce. Vědom si toho, že se ničeho nezákonného nedopustil, třímá naději, že před soudem vyjde pravda najevo. I proto podepíše tendenční výklad prokurátora Vaše, jakoukoliv vinu ovšem razantně odmítá. Průběh líčení ve vykonstruovaném procesu mu ale vezme veškeré iluze.

V lednu 1949 je Píka odsouzen k trestu smrti oběšením. „Až bude příznivější doba, očistěte mne, jsem nevinen,“ zní jeho poslední přání k synovi Milanovi (1922–2019), jenž byl ve stejnou dobu uvězněn za údajnou přípravu otcova únosu. Generál Píka je popraven 21. června 1949 v plzeňské věznici na Borech.