I když v současnosti takzvané „papírování“ nahradily počítače, školní sešity, diáře, knihy a časopisy s námi jistě ještě nějaký čas vydrží. A vůni nové knihy se jen tak něco nevyrovná.
Hliněné, dřevěné, kovové či voskované destičky a uzlíkové písmo, to všechno byly způsoby, jak naši předkové zaznamenávali důležité informace. Ať už to byly záznamy úrody, rodokmeny vládnoucích rodů nebo geniální myšlenky či první hrdinské eposy.
Například ve starověké Mezopotámii se psalo na hliněné destičky, ve starověkém Řecku a Římě to byly destičky vyráběné ze dřeva či jiných, často mnohem dražších materiálů, pokrytých vrstvou vosku.
První svitkové knihy z papyru
Ve starověkém Egyptě se nejčastěji psalo na papyrus. To byla velmi tenká, dlouhá, rohožovitě slepená hmota z pásků sloupnutých ze stébel šáchoru papírodárného (Cyperus papyrus).
Tato hmota byla velmi lehká a křehká, takže ji nebylo možno skládat, pouze navinovat do svitků. Aby oba konce papyru netrpěly, byly upevněny na dřevěné hůlky. Tak vznikaly první svitkové knihy.
Pokud se někdy vypravíte do Egypta, nenechte si ujít návštěvu muzea v Káhiře. Můžete si tam totiž prohlédnout texty staré 4500 let napsané na papyru, pocházejícího z období faraona Cheopse.
Deník vládního úředníka
Na několika vzácných dokumentech je zaznamenán každodenní život stavitelů pyramid, kteří vybudovali i Velkou pyramidu, jež se stala Cheopsovou hrobkou.
Jeden z nalezených dokumentů byl deníkem vládního úředníka, který vedl čtyřicetičlenný tým stavitelů a který si na papyrus zapisoval podstatné detaily své práce. Další nalezený papyrus zase vypovídá o tom, jak byly dělníkům rozdělovány porce jídla.
Objevil se pergamen!
Dalším ze způsobů, jak si naši předkové zaznamenávali důležité informace, bylo psaní na pergamen.
V podstatě se jednalo o zvířecí nevydělané kůže, které se během několikadenního procesu, například pomocí loužení ve vápenném mléce, nejprve zbavily všech chlupůa a poté se důkladně vyčistily. Takto připravená kůže se napnula na rám a nechala zcela vyschnout.
Následně byla zdrsněna pemzou a potřena zinkovou nebo olověnou bělobou. Po zaschnutí tohoto nátěru se ještě hladila a leštila.
Slavná Pergamská knihovna
Pokud byl zákazník skutečně movitý, mohl si objednat jemný pergamen, vyrobený z kůží mladých jatečních zvířat. A pokud chtěl něco skutečně zvláštního, nechal si vyrobit pergamen z ještě nenarozených jehňat.
Podle dochovaných pramenů se pergamen začal vyrábět v severozápadní Malé Asii ve starověké řecké obci Pergamon, která tak dala tomuto vzácnému materiálu i své jméno.
Prý tam také vznikla slavná Pergamská knihovna, jejíž stavbu zahájil král Attalos I. a dokončil král Eumenes II. v roce 170 před naším letopočtem.
Embargo na vývoz
V dobách největší slávy obsahovala tato knihovna 200 000 papyrových svitků a byla prý druhou největší knihovnou na světě, hned po té alexandrijské.
Protože však egyptský král Ptolemaios nechtěl, aby pergamská knihovna ohrozila knihovnu alexandrijskou, vydal embargo na vývoz papyru. Právě proto zde vnikl pergamen jako alternativní možnost.
Můžeme tomu věřit, či nemusíme, jisté je jen to, že se pergamen stal brzy nejpoužívanějším psacím podkladem, a to až do začátku 13. století.
První papír se vyráběl z konopí
Od 14. století pak byl vytlačován papírem, jehož výroba byla přece jen daleko levnější. Původní vlastí papíru byla starověká Čína, kde se už ve 3. tisíciletí před naším letopočtem papír vyráběl z konopí.
Až mnohem později, v 1. století před naším letopočtem, se k jeho výrobě začaly používat hedvábné nebo lněné látky.
Papír v takové podobě, jak ho známe dnes, se do Evropy dostal prostřednictvím Arabů a jejich obchodních karavan. Netrvalo dlouho a brzy téměř nahradil pergamen, jehož výroba byla velice nákladná.
Stal se součástí každodenního života
První evropské papírny se objevily ve Španělsku ve 12. století. V Českých zemích se první zmínky o papírnách datují od roku 1499. Ještě v 18. století se však v Čechách užíval pro důležité dokumenty pergamen.
Se vzrůstající spotřebou papíru bylo třeba hledat levnější způsoby výroby. To vedlo k využívání pilin, slámy a starého papíru. Díky technickým možnostem a méně nákladné výrobě se papír stal nezbytnou a zcela běžnou součástí každodenního života.
Autor: Olga Šolcová