„Jeho výkřiky k vám přijdou potrubím jako něžný, nejpatetičtější a nejmelodičtější řev,“ představuje Atéňan Perillos svůj nový vynález sicilskému tyranovi Falaridovi. Doufá, že za něj získá uznání i tučnou odměnu. 

Propracovaný systém trubek a zvukovodů umístěných v hrdle a čenichu bronzového býka má donést kvílení odsouzenců na smrt až k citlivým uším krutovládce Falarise z Agrigenta (vládne 570‒554 př.

n. l.), který jejich popravu nařídil. „Býk musí být navržen tak, aby z jeho nozder stoupala oblaka kouře z kadidla,“ poroučí si navíc Falaris. „Jak si přejete,“ prohlásí šikovný slévač Perillos z Atén, žijící v 6. století př. n. l.

I tenhle požadavek velmi ochotně splní. Věří, že dosáhne slávy a za mučící nástroj dostane bohatě zaplaceno. Vyrobí duté kovové zvíře, které poslouží jako nástroj pro zvlášť krutou smrt. Bronzový býk má v sobě dutinu, do které se vejde člověk.

Aby mohl do nitra zvířete vstoupit, na jedné straně jsou umístěna dvířka. Pod zvířetem se rozdělá oheň a rozpálený kov zajistí oběti příšerné utrpení. Upálí ji zaživa. Z nozder s kadidlem zatím stoupá dým…

Zrádná past

Falaridovi ale nestačí pouhé líčení funkcí mučícího vynálezu. Chce popravu vidět na vlastní oči a slyšet nářek týraného. Navíc nemá chuť vyplácet Perillovi odměnu. Rozhodne se zabít dvě mouchy jednou ranou „Předveďte mi ten vynález sám,“ vyzve jeho tvůrce.

Perillos nečeká žádnou zradu. Ochotně vleze dovnitř býka a svým hlasitým řevem chce demonstrovat, že zvukovody opravdu fungují. Zpátky ven už ale cestu nenajde. Jakmile se dostane dovnitř, Falaris za ním zaklapne dvířka.

„Rozdělejte oheň,“ rozkáže svým pochopům. Vzápětí se tvůrce mučidla začne sám v bolestech opékat.

Ovšem Falaris nenechá hrůznou akci proběhnout dokonce, aby kosti upáleného po vytažení z býka „zářily jako drahokamy a byly z nich vyrobeny náramky,“ jak vypráví legendy.

Pochybnosti o události

Pořádně přiškvařeného Perilla nařídí vytáhnout z býka a shodit ze skály. „Falaris upálil Perilla, proslulého řeckého odlévače bronzu, v býkovi, kterého si on sám odlil,“ popisuje událost římský historik Diodoros (91 př. n. l. – 30 n. l.).

Podle hesla „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá,“ prý později v nitru býka skončí i sám Falaris. Stane se tak v roce 554 př. n. l., když nelítostného panovníka svrhne Telemachos.

Jenže dějepisec Diodoros událost líčí až půl tisíciletí poté, co se stala a další zmínky o Perillovi jsou také velmi skromné. Historici proto o jeho popisu dnes pochybují…

Badatelé si lámou hlavu

Na konci 5. století př. n. l. Sicílii dobydou Kartaginci. Jejich kořistí se prý stane i originál býka, ve kterém neslavně zakončili svůj život Perillos a snad i Falaris. Římský vojevůdce Publius Cornelius Scipio (236‒183 př. n.

l.) dobude roku 204 př. n. l. Sicílii a sochu vrátí zpět. „Scipio zničil Kartágo a společně s další kořistí, kterou získali Kartaginci, vrátil do Agrigenta i býka, který je tam dosud,“ tvrdí Diodoros.

Jenže současní badatelé si zatím lámou hlavu, kde by se mohl slavný být ukrývat. Dodnes mučidlo nenašli.