„Kdo jedná proti svému přesvědčení, je darebák,“ prohlašuje student Tomáš Masaryk, když ho ředitel brněnského gymnázia přemlouvá, aby šel ke zpovědi navzdory tomu, že nevěří „těm kněžským nesmyslům“. Spor málem skončí Masarykovým vyloučením ze všech rakouských škol.

Ředitel gymnázia se v roce 1868 chystá Tomáše Masaryka (1850–1937) uhodit. Chlapec bere na obranu do ruky pohrabáč.

Hádku, při které málem dojde na facky, nakonec vyžehlí brněnský policejní ředitel Anton Le Monnier (1819–1873), v jehož rodině dělá Masaryk vychovatele. Tomáš potom odchází s Monnierovými do Vídně, kde v roce 1872 odmaturuje a studuje na univerzitě filozofii. Po absolutoriu zamíří na studia do Lipska.

Boj s nedostatkem peněz

Ubytuje se v penzionu rodiny Göringových, kam přijíždí na návštěvu mladá Američanka Charlotta Garriguová (1850–1923). Student se do sečtělé dívky zamiluje a žádá ji o ruku, ale Charlotta musí odjet do Ameriky. Masaryk krátce poté dostává telegram, že se po návratu domů zranila při pádu z vozu. Okamžitě se vydává za svojí snoubenkou a 15. března 1878 si ji v New Yorku bere za ženu.

Ke svému příjmení si přidává i manželčino a pár se po sňatku se usazuje ve Vídni. Bojují s nedostatkem peněz, protože Masaryk nemá stálý příjem.

Když v roce 1882 dostane nabídku profesorského místa na pražské univerzitě, proto neváhá a stěhuje se s rodinou do Prahy.

K politice ještě nedozrál

Do společenského života se zapojuje s programem „poctivé a rozumně aktivní politiky“, který se stejně smýšlejícími přáteli představuje v týdeníku Čas. „Realisté,“ jak si říkají, získávají mladé příznivce a v roce 1890 se dohodnou s mladočeskou stranou, na jejíž kandidátce se o rok později ucházejí o poslanecká křesla v Říšské radě.

V parlamentu se ale Masaryk dostává do sporů s členy strany a po dvou letech se raději mandátu vzdává, protože se necítí na hádky ještě zralý. Na politiku ovšem nezanevře. Z jeho „Realistů“ vzniká v roce 1900 Česká strana realistická lidová, později přejmenovaná na Českou stranu pokrokovou. V letech 1907 a 1911 za ni získává mandát v Říšské radě.

Udržuje kontakty s Maffií

Situaci po vyhlášení 1. světové války chce využít k osamostatnění země. Když 18. prosince 1914 odjíždí do Itálie, předpokládá, že se brzy vrátí domů, ale jeho zahraniční pobyt se protáhne na čtyři roky. „Odsuzujeme násilí, nechceme a nebudeme ho užívat.

Avšak proti násilí budeme se hájiti třeba železem,“ říká v roce 1915 u příležitosti výročí 500 let od upálení mistra Jana Husa (kolem 1370–1415) a vyhlašuje válku habsburské říši. Po přestěhování do Francie ho krajanské organizace zvolí do čela Česko-slovenské národní rady, která udržuje spojení s domácí odbojovou organizací Maffie. Na území dohodových států se vytvářejí vojenské legie, složené z českých a slovenských krajanů. Bojují za vznik nového státu.

Věrný ideálům z mládí

V dubnu roku 1918 se Masaryk snaží přesvědčit amerického prezidenta Wodrowa Wilsona (1956–1924), aby podpořil vznik československého státu. Dlouhá jednání přinášejí ovoce.

21. prosince 1918 už Praha vítá TGM jako prezidenta Československé republiky, vyhlášené 28. října 1918. Masaryk ale v prezidentské funkci vrchol své kariéry nevidí, za důležité považuje, hlavně, že „ani jako hlava státu nic podstatného nevyškrtl z toho, več věřil a co miloval jako chudý študent…“ Zvolen je celkem čtyřikrát, k abdikaci ho 14. prosince 1935 donutí zdravotní stav. Umírá o necelé dva roky později 14. září 1937. Během svého života je celkem sedmnáctkrát navržen na Nobelovu cenu míru, nikdy ji ale nezíská…