Premiér Spojeného království je považován za jednoho z nejvýznamnějších státníků 20. století, bojovníka proti fašismu a obránce demokracie. Ovšem pokud něco stálo v cestě jeho vytyčenému cíli, nebránil se použít třeba antrax, aby vyhladověl Němce…

V květnu 1940 se Winston Churchill (1874–1965) stal ministerským předsedou Velké Británie.

Hned 13. května, když běžela bitva o Francii a německé tanky po vedením maršála Erwina Rommela (1891–1944) pronikaly hluboko na francouzské území, pak pronesl svůj známý projev, ve kterém zazněla jeho památná věta:

„Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, slzy a pot.“ Britským premiérem se stal po Nevillu Chamberlainovi (1869–1940), který praktikoval politiku appeasementu, tedy ústupků vůči hitlerovskému Německu. Churchill s ní od začátku nesouhlasil a tvrdě ji kritizoval.

Braňme Československo!

V reakci na Hitlerovy stupňující se požadavky vůči Československu dokonce politik, kterému oprávněně přezdívali „Buldok“, dne 27. srpna 1938 požádal, aby Británie spolu s Francií a Sovětským svazem vydala nótu na obranu Československa a aby britské loďstvo částečně mobilizovalo.

Kabinet ale jeho návrh odmítl. Válka vypukla 1. září 1939, když Německo napadlo Polsko. Churchill v té době marně požadoval, aby Británie preventivně obsadila norský přístav Narvik a švédskou Kirunu, odkud Němci dováželi železnou rudu.

Churchill se chystá na válku s Němci

Poté, co se Churchill konečně dostal k moci, opustil politiku appeasementu a do svých rukou soustředil významné státní funkce, aby mohl činit důležitá válečná rozhodnutí.

Rovněž nastartoval válečný průmysl, zejména leteckou produkci, aby byla Británie schopna vzdorovat německým náletům.

A dále odstartoval anglo-americkou alianci, kdy USA zásobovaly Anglii prostřednictvím svých obchodních lodí, které však byly vůči Německu stále ještě neutrální.

Geniální řečník „ukecal“ i Roosevelta se Stalinem

Jeho zarputilost nesla ovoce v tom, že byl schopen vybudovat most mezi velmocemi, které nakonec společnými silami porazily nacismus.

Přes nepřekonatelné rozdíly, které panovaly mezi sovětským bolševismem, britským imperialismem a americkou demokracií, dokázal Churchill vymyslet společnou strategii, díky které spojenci nakonec dosáhli konečného vítězství.

Zároveň nikdy nepodlehl německým nabídkám na ukončení války, a to ani v době, kdy se nacistická invaze zdála nevyhnutelnou a její odražení nemyslitelné.

Britské impérium a kultura nade vše

Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že byl Churchill mužem pevného charakteru a zásad se smyslem pro fair play. Zdání však klame.

I on se ve svém životě dopustil mnoha přešlapů a kvůli některým svým výrokům by byl v dnešní době donucen k okamžité rezignaci z funkce. Churchill totiž věřil v nedělitelnost britského impéria a jeho naprostou kulturní nadřazenost.

Jeho koncept nadřazené rasy, britské, se tak příliš nelišil od nacistického modelu.

Měl na svědomí smrt milionů „králíků“

To se odrazilo například v jeho postoji vůči Indům, jimž Británie vládla od poloviny 19. století. Premiér se o nich ale pohrdavě vyjadřoval jako o „bestiálních lidech uctívajících bestiální náboženství“.

Když Japonci ovládli britský Singapur a do Indie přestaly proudit dodávky rýže, v Bengálsku vypukl hladomor. Zásoby, které měla indická správa k dispozici, ale nařídil Churchill odeslat britským vojákům do Středomoří a Jugoslávie.

Následkem toho v Indii zemřelo 2,5 milionu lidí hlady. Podle předsedy britské vlády si za to mohli sami, protože „se množili jako králíci“.

Nesnášel muslimy, bolševiky i irské bojovníky za nezávislost

Ani k muslimům nebyl o mnoho přívětivější, dle jeho tvrzení: „Islám v lidech vytváří fanatickou zuřivost podobnou vzteklině a současně v nich pěstuje strašlivou fatalistickou otupělost.“ Brojil i proti bolševismu.

Když v Rusku proběhla v roce 1917 říjnová revoluce, navrhoval zásah intervenčních vojsk, protože bolševismus „musí být zadušen ještě v kolébce“. Do Irska pak nechal vyslat nechvalně proslulé jednotky Black and Tans, aby potlačil irský boj za nezávislost.

Prospěšné koncentrační tábory

To ale ještě nebylo vše. Churchill, známý odpůrce nacistických koncentračních táborů, se k jejich zřízení v Jižní Africe stavěl zcela opačně. Podle něj produkovaly nejmenší možné utrpení, i když v nich zemřelo nejméně 14 000 lidí ze 115 000 uvězněných.

Když proti britské koruně povstali Kurdové, měl Churchill situaci komentovat slovy:

„Jsem silně pro použití otravného plynu proti necivilizovaným kmenům.“ Ostatně nebylo to pro něj nic nového, během svého působení v búrské válce (1899–1902) se podílel na ničení domů a pálení úrody civilních Súdánců.

Zoufalá situace si žádá zoufalé činy

Ještě hůře ale plánoval naložit s Němci. Po neúspěchu v bitvě u Dunkerque (1940) byla britská armáda v troskách, její jedinou fungující složkou bylo stíhací letectvo, které mělo udržet Němce na uzdě. A Churchill si toho byl moc dobře vědom.

Zoufalá situace si žádá zoufalé činy. V případě Británie to bylo rozhodnutí porušit Ženevský protokol, uzavřený roku 1930, mezinárodní úmluvu o zákazu použití plynů a bakteriologických zbraní ve válce.

Otrávíme vlastní lidi, ale zastavíme Němce

Churchill nevěřil, že by Británie byla schopná po vpádu nacistů do země dlouho odolávat. Proto se rozhodl jim případný postup znesnadnit pomocí biologických zbraní. Vždyť pokud Němci obsadí Londýn, už stejně nebude, koho za toto rozhodnutí soudit.

Zásobami yperitu, fosgenu, chloru a arzenické pařížské zeleně měl v takovém případě v plánu zamořit celé britské pobřeží přiléhající k Evropě v pásu širokém až 32 km.

Byl tomu dokonce ochoten obětovat i 60 % tamního obyvatelstva, tedy asi 2 miliony lidí, protože odhady zněly, že evakuovat by se zdařilo jen část z nich.

Zaútočme na nacistické továrny a ponorky!

Britští generálové byli zvyklí vést válku na principu fair play, ovšem pokud by se ho zřekli, daly by se bojové plyny využít nejen k obraně, ale i k útoku. Zasáhnout jimi německé továrny v Porúří či ponorky, by mohlo znamenat zvrat ve válce.

Churchill byl ovšem proti. Bál se nesouhlasu USA, na nichž byla Británie aktuálně závislá, i samotné odvety Němců. Leda by byla akce provedena jinak, nenápadně.

Operace Vegetarián

Tím došlo v roce 1942 ke zrodu Operace Vegetarián. Plán byl jednoduchý. Britové pomocí antraxu otráví německý dobytek, a tím nacisty vyhladoví.

Do granulí cattle-cakes budou vloženy extrémně virulentní spory kmene antraxu, označovaného jako Vollum 14578. Pomocí speciálně upravených bombardérů je pak britští letci rozpráší nad pastvinami. Během několika málo hodin pak krávy zemřou na otravu, proti které není obrany.

Otrávené krmivo pro německé krávy

Přípravy na uskutečnění tohoto plánu se rozběhly překvapivě rychle. Na starost je dostal doktor Paul Fildes, ředitel laboratoře pro vývoj biologických zbraní v Porton Down. Granule dodala krmivářská společnost Olympia Oil z Blackburnu.

Pracovnice kosmetické firmy J&E Atkinson pak dostaly za úkol rozříznout každou 2,5 cm dlouhou granuli podélně a slepit ji mýdlovou vložkou. Do ní následně stříkačkou vpravily antrax. Za týden jich vyrobily až 250 000.

Informujte o pohybu vojsk i stád

V květnu 1942 už jich měli Britové v zásobě zhruba pět milionů, přitom tisícovka granulí stála jen zhruba 15 šilinků (v dnešních cenách asi 900 Kč). Pro dopravení granulí na místo určení byl upraven tucet bombardérů Lancaster.

Odboj měl nyní britskému velení dodávat informace nejen o pohybu německých vojsk, ale i stád. Akce byla plánována na jaro, kdy je na pastvinách nejvíce krav. Primárními cíli se staly města Hannover a Oldenburg.

Ke spuštění Operace Vegetarián, díky které by Němci byli nuceni jíst jen rostlinnou stravu, naštěstí nikdy nedošlo.

Desítky milionů mrtvých civilistů

Situace se totiž změnila. Němci nevyhráli leteckou bitvu o Británii (1940), v Rusku je zastavila zima a do války vstoupily USA. Díky tomu Churchill se zahájením operace otálel.

Byl tak čas na experimenty, které ukázaly, jak nebezpečný plán to ve skutečnosti byl. Bakterie by totiž vedle krav vybíjely i ovce, kozy, prasata, psy a kočky.

Vybraly by si i oběti v německé armádě a bohužel i životy mnoha civilistů, a to včetně těch obývajících okupovaná území. Obětí tak mohly být desítky milionů.

Co způsobila jedna ovce

Pokusy na skotském ostrově Gruinard navíc ukázaly, že se granule v půdě rychle rozkládaly, a tak se do ní dostávaly spory antraxu, které v ní mohou přetrvat desítky let. Z Evropy by se tak stal po generace neobyvatelný kontinent.

A to byla příliš vysoká cena za vyhranou válku. Jedna mrtvá ovce z ostrova, kde proběhl experiment, se dokonce dostala k pobřeží Skotska, kde ji snědl pes. Než zemřel, nakazil 7 krav, 3 kočky a padesát ovcí. Naštěstí žádného člověka.

I na základě této zkušenosti však bylo od Operace Vegetarián nadobro ustoupeno. Granule skončily v pecích, plány útoku ve vojenském archivu.

Čas odejít, nebo ne?

Přes svoji důležitou roli během druhé světové války měl Churchill na britské politické scéně mnoho nepřátel, jeho popularitě nepřidal ani souhlas s kontroverzním bombardováním Drážďan krátce před koncem války.

Během ní si navíc zvykl rozhodovat prakticky bez ohledu na názory kohokoli jiného, takže se do mírových časů již příliš nehodil. V červnových volbách roku 1946 tak sedmdesátiletý Winston Churchill neuspěl.

Vypadalo to, že ve vysoké politice skončil, ale už v roce 1951 se do ní jako předseda vlády opět vrátil.