Přestože na začátku druhé světové války předpokládali Američané i Japonci, že jejich konflikt v Tichomoří rozhodne střetnutí bitevních lodí, realita byla odlišná. Rozhodující úlohu sehrály především letadlové lodě.
Jejich důležitost jasně odhalil už nečekaný japonský útok na Pearl Harbor 7. prosince 1941.
Letadlové lodě si však odbyly svoji premiéru již během první světové války. Britský křižník Furious byl nejprve přestavěn tak, že měl na přídi 49 metrů dlouhou dráhu. Psal se 2. srpen roku 1917, když bylo k vidění první přistání letadla na plující loď.
Na svědomí ho měl britský stíhací letoun Sopwith Pup. K další přestavbě pak došlo v březnu 1918. Furious se tehdy „obohatila“ o přistávací plošinu na zádi.
První letecký útok se datuje k 18. červenci téhož roku, kdy byla jako cíl vybrána německá základna Zeppelin v Tondernu.
Vše začalo v Pearl Harbor
Význam letadlových lodí se naplno projevil během druhé světové války. Vše odstartovalo napadení americké námořní základny v Pearl Harbor. V jeho blízkosti se nacházelo šest velkých japonských letadlových lodí s více než 400 letouny na palubě.
Přestože se Japoncům podařilo z osmi amerických bitevních lodí pět potopit a ostatní poškodit, jejich hlavní záměr naplněn nebyl. Tři americké letadlové lodě se totiž v době útoku nacházely mimo přístav.
Tento útok však znamenal milník v přehodnocení předválečných plánů amerického námořnictva.
Nový typ boje
Brzy však i Japonci pochopili, že válka v Tichomoří bude mít charakter střetů bojových skupin letadlových lodí.
Vůbec první bitva tohoto typu se odehrála v Korálovém moři počátkem května 1942. Japonským cílem zde bylo zejména ovládnutí Port Moresby na březích Papuánského zálivu, čímž by došlo k přímému ohrožení Austrálie.
Krytí celé operace poskytovala pod velením viceadmirála Takea Takagiho (1892–1944) malá letadlová loď Šóhó s 18 letadly na palubě, vzdálenou podporu vyloďovací akce pak zajišťovaly letadlové lodě Šókaku a Zuikaku s celkem 121 letadly.
Američané se však o japonských záměrech dozvěděli a k zadržení invaze nasadili letadlové lodě Lexington a Yorktown s celkovým počtem 134 letadel. Velení se ujal kontradmirál Frank J. Fletcher (1885–1973). Síly byly tedy téměř vyrovnané. Výsledek?
Japonské invazi se podařilo zabránit. Obě japonské letadlové lodě utrpěly vážná poškození, což neumožňovalo jejich bezprostřední nasazení v dalším průběhu války.
Americká loď Lexington byla potopena, naopak Yorktown se i přes značné škody podařilo v rekordním čase opravit, a tak byl k dispozici již v bitvě u Midway o měsíc později.
Bitva u Midway
Zásadní námořní bitva druhé světové války se odehrála od 3. do 7. června 1942 u atolu Midway, ležícím na severozápadním konci Havajských ostrovů.
Vrchní velitel japonského loďstva Isoroku Jamamoto (1884–1943) vymyslel plán, který měl zcela zničit americké loďstvo, a zejména pak letadlové lodě, čímž by Japonsko ovládlo Tichý oceán. Vzhledem k dobré zpravodajské službě Američanů se však přepočítal.
Admirál Chester Nimitz (1885–1966) tedy neváhal a okamžitě poslal na místo tři letadlové lodě, které byly k dispozici, a to Hornet, opravený Yorktown a také Enterprise, která zde začala výrazným písmem psát svůj legendární příběh.
Japonci disponovali čtyřmi letadlovými loděmi – Akagi, Kaga, Hirjú a Sorjú.
Převrat na oceánu
Úvodní „antré“ samotné bitvy představoval japonský útok na Aleutské ostrovy, díky němuž si měli Američané myslet, že právě toto místo je cílem jejich zájmu.
„Léčka“ se však nezdařila a Nimitz své námořnictvo skvěle připravil k obraně Midway, a to i přes žádost prezidenta Franklina D. Roosevelta (1882–1945), který chtěl lodě přesunout k Aleutám. Vyplatilo se a Japonci zde museli „spolknout“ nepříjemnou porážku.
Nejen, že přišli o všechny čtyři letadlové lodě, ale také o značné letecké síly, a hlavně o nadvládu v Tichomoří. Americká letadlová loď Yorktown zde již svému definitivnímu potopení nezabránila.
Hornet, a hlavně Ennterprise měly ještě do války „promluvit“. „Nejprve jsem slyšel hrůzostrašné vytí střemhlavých bombardérů, po kterém následoval výbuch přímého zásahu.
Když jsem se rozhlédl, zhrozil jsem se destrukce, jež byla způsobena během několika sekund. Těsně za výtahem uprostřed lodě zela v letové palubě obrovská díra. Výtah sám, ohnutý jako roztavené sklo, padal do hangáru.
Pláty paluby trčely do vzduchu v groteskních polohách.
Letadla stála s ocasy vzhůru a chrlila plameny a černý kouř,“ vzpomínal fregatní kapitán Micuó Fučida (1902–1976) z lodě Akagi na moment, kdy z legendární Enterprise útočily na Japonce tři letouny.
Znovu do akce
Během roku 1942 se v Pacifiku odehrály ještě další bitvy letadlových lodí. Jedna z nich se odehrála v říjnu u ostrovů Santa Cruz.
Významné „klání“ se pak uskutečnilo zejména v bitvě o Guadalcanal v Šalamounových ostrovech, které se protáhlo až do následujícího roku. Spojenecká vojska se ráno 7. srpna 1942 začala vyloďovat na ostrov Guadalcanal a další sousední ostrovy.
Japonci zde totiž stavěli letiště s cílem ohrozit zásobovací trasy mezi USA a Austrálií. Krvavé boje na souši i na moři nakonec ovládli Američané.
Během 13. až 15. listopadu 1942 došlo k rozhodujícím námořním operacím, když se obě loďstva střetla u ostrova Savo. Japonci sice nejprve potopili tři americké torpédoborce a dva křižníky, potom ale opět „zaúřadovala“ letadlová loď Enerprise.
Poslala totiž do boje letouny, které potopily japonskou bitevní loď Hiei, těžký křižník a rovněž několik transportních lodí. Nakonec japonské velení 7. února 1943 své vojáky z ostrova stáhlo.
Loď nad zlato
Letadlové lodě obou rivalů se opět „potkaly“ v červnu 1944, kdy se příslušníci amerického námořnictva, pozemní armády a námořní pěchoty vylodili na atolu Majuro na Marshallových ostrovech s cílem dobytí Saipanu, kde měla bít vybudována letecká základna pro strategické bombardéry.
Vlajková loď Enterprise v té době neměla konkurenci a když 15. června přišel „tichomořský den „D“, vyslala na podporu pozemních sil střemhlavé bombardéry Dauntless, stíhačky Hellcat a bombardéry Avenger.
Invaze byla přes krvavé ztráty úspěšná a Američané zde opět slavili vítězství, přestože jich téměř tři tisíce padly a přibližně deset tisíc bylo zraněno. Japonské ztráty na životech však činily více než 24 tisíc mužů.
Tisíce civilistů se pak odmítly vzdát, a raději spáchaly sebevraždu. Nutno dodat, že slavná letadlová loď Enterprise přes nespočet bitev nikdy nebyla zničena. Dostalo se jí celé řady vojenských poct, a nakonec byla vyřazena ze služby v roce 1947.