Astronomové sklízejí obdiv díky svému zjištění. Podařilo se jim nedávno vypátrat jednu z největších struktur, které se ve vesmíru nacházejí. Překvapivé je na ní i to, jak je blízko Mléčné dráhy. Podle vědců je zajímavé, že ji neodhalili dříve. Jejich objev přitom přišel poměrně nečekaně!

Vesmír není tvořen jen náhodně rozptýlenými galaxiemi v rozpínající se prázdnotě. Při bližším pohledu v něm existují struktury, z nichž některé mají až neuvěřitelnou velikost. Objev jedné takové oznámil mezinárodní vědecký tým v červenci letošního roku.

Jedná se o kolos, který má délku téměř 1,4 miliardy světelných let. Pro představu: 1 světelný rok je asi 9,5 bilionu kilometrů. Objevitelé ji podle místa, kde v kosmu leží, pojmenovali Zeď jižního pólu.

Protože však zřejmě existují její části, které vidět nejsou, je možné, že tato struktura je ještě větší, než vědci mohou v tuto chvíli předpokládat. Ti se však snaží o to, aby byli schopní co nejdříve získat další informace.

Mimořádný objev

Jde o jednu z největších struktur ve vesmíru, jaká kdy byla objevena. Protože se v podobných případech jedná o obrovskou formaci galaxií, která vytváří hranici mezi prázdnými prostory ve vesmíru, říká se takovým útvarům zeď.

Největší vůbec je Velká zeď Hercules-Corona Borealis o velikosti 9,7 miliardy světelných let. Dohromady tyto formace tvoří to, čemu astronomové říkají kosmická síť.

I když není největší, je Zeď jižního pólu mimořádná, protože na vesmírné poměry je opravdu nedaleko Mléčné dráhy, „jen“ asi 500 milionů světelných let. Je to vůbec ta nejhmotnější struktura, kterou kdy astronomové zahlédli v tak malé vzdálenosti.

A Zemi samotné je natolik blízká, že jsou sami překvapeni, že ji neodhalili už mnohem dříve.

Vlastně jsme ji nehledali…

Mají na to však odpověď: byla ukryta v místech, kde světlo Mléčné dráhy spolu s prachem zakrývá velkou část toho, co je za ní, takže je tato oblast ve srovnání se zbytkem vesmíru poměrně málo prozkoumána. Jak je možné, že ji tedy nyní přece jenom našli?

Jak už to tak často bývá, velké objevy mohou přijít naprosto nečekaně. To se stalo i v tomto případě.

Při vytváření nové mapy neprobádané oblasti, skryté díky Mléčné dráze, použil tým vědců řadu různých technologií, včetně měření takzvaného rudého posuvu (tedy rychlosti, jakou se kosmické objekty pohybují ve směru od Země díky rozpínání vesmíru) i měření gravitačního působení.

Tato technika může upozornit na neviditelné masy a na základě těchto dat se vědcům poprvé podařilo identifikovat a zmapovat Zeď jižního pólu.

„Našli jsme ji díky gravitačnímu vlivu, vtisknutému do rychlosti vzorku galaxií,“ popisuje kosmograf Daniel Pomarède (*1971) z francouzské Université Paris-Saclay.

Napsáno ve hvězdách

Ten přitom není ve výzkumu vesmíru žádným nováčkem. V roce 2014 odhalil se svými kolegy nadkupu galaxií pojmenovanou Laniakea, ke které patří naše vlastní Mléčná dráha.

Laniakea má na šířku 520 milionů světelných let, což činí téměř 4% průměru pozorovatelného vesmíru. Aktuální nález blízké struktury je pro vědce výzvou.

Podrobné poznání kosmické sítě totiž podle nich přispívá k bližšímu odhalení povahy celého vesmíru, jeho vzniku a budoucnosti, která je před ním.

Protože se v případě Zdi jižního pólu jedná o masivní útvar, který je její součástí a je tak velký, že výrazně ovlivňuje lokální rozpínání vesmíru, může přinést její další zkoumání zajímavé poznatky.