„Nikoliv to, co jsem chtěl, nýbrž to, co bylo možné, jsem vykonal, “ odpovídá český král Vladislav II. Jagellonský na výtky svých současníků, že měl vůči svému sokovi Matyášovi Korvínovi postupovat rázněji.
Nakonec se ale vítězem sporu stává on. Diplomaticky zajistí celé zemi klid.
Když Jiří z Poděbrad 22. března 1471 vydechne naposledy, otázka následnictví není vyřešená. Správy země se ujímá Jiřího choť Johana z Rožmitálu (1430–1475). Energickou ženu situace nezaskočí.
Společně s Jindřichem Minsterberským(1448–1498), Jiřího synem z prvního manželství, připravuje svatojiřský sněm, který se má stát přípravou na královskou volbu.
Mluví se o řadě kandidátů včetně Vladislava Jagellonského (1456–1516) a Matyáše Korvína (1443–1490). Volební sněm má začít 20. května 1471 v Kutné Hoře. V hornickém srdci Čech zatím vrcholí přípravy.
Kutnohorští horníci si najali 300 jízdních a pěších ozbrojenců, kteří mají za úkol střežit bezpečí všech sněmujících i zvědavců. Střízlivé odhady mluví o 10 000 návštěvnících města.
Soupeření řečníků
Matyáš Korvín zůstává na půli cesty v Jihlavě.
Do Kutné Hory za sebe posílá Zdeňka Konopišťského ze Šternberka (1420–1476), Jana Zajíce z Házmburka (1420–1495) a olomouckého biskupa Tase (†1482). Všichni ale působí rozpačitě. „Považujete olomouckou volbu Matyáše Korvína českým králem z roku 1469 za platnou?
Jste ochotni podstoupit novou volbu?“ bombardují je členové sněmu otázkami a oni na ně nedokážou odpovědět. O poznání lepšího řečníka si vybral Vladislav Jagellonský.
Když se 22. května 1471 polský šlechtic DobieslawKurozwecký(†1494/1496) rozhovoří ve prospěch svého kandidáta, není k zastavení. „Rád bych připomněl dlouholeté přátelské styky obou našich panovníků.
Polský král Kazimír IV. rovněž přislíbil intervenci v Římě ve prospěch urovnání Poděbradových sporů s papežskou kurií,“ navazuje další a další nitky společných vztahů z minulosti. Jeho řeč na členy sněmu zabírá.
K dobru Jagellonci přičtou i skutečnost, že je po matce je pravnukem Zikmunda Lucemburského (1368–1437).
Kdo vyhraje souboj?
Po Kurozweckém přichází znovu Korvínovo poselstvo. Trojici Šternberka, Házmburka a Tase doplňuje jagerský biskup Jan Bekensloer a sedmihradský vévoda Mikuláš Čupor, i oni ale vezmou proslovy za špatný konec.
Dávají na odiv sílu svého kandidáta. „Uherský král ovládá Moravu, Slezsko i Lužici,“ zdůrazňují, sympatie si tím ale nezískají. „Proč uherský král bojuje proti Čechům?“ ptají se jich volitelé.
Ani tentokrát nezvolí vhodnou odpověď. „Žádali ho o to přední čeští páni i sám papež,“ vytáčejí se. Bekensloer navíc mluví hrozně potichu a jeho slova zanikají v hluku na sněmu. Nedokáže odpovídat na narážky a situaci neumí zvrátit ani pohotovější Šternberk. Ze souboje vychází jako jednoznačný vítěz Jagellonec.
Otevřená válka
Samotná volba proběhne 27. května 1471 v 7 hodin ráno ve Vlašském dvoře. Novým českým králem se stává jednomyslně Vladislav II. Jagellonský. Matyáš Korvín se vzteká.
Hned den poté se během ceremoniálu nechá korunovat českým králem. Vojenskou převahu má uherský král. České stavy tehdy nedisponují vlastně žádnou armádou. Vypukne otevřená válka. Morava kromě Uničova a Uherského Hradiště stojí za Korvínem.
V Čechách Korvín získává přízeň Rožmberků, Švamberků, Šternberků i Albrechta Kostky z Postupic. Vladislav rozhodně nemá jednoduchou pozici. „Po dohodě s otcem (Kazimírem IV. -pozn. red.) v roce 1474 táhne do Slezska proti Korvínovi.
Neúspěšná válečná akce byla mu však, zdá se, lekcí pro celý život,“ vysvětluje Vladislavovu nechuť k boji historik Josef Macek (1922–1991). Vzájemné šarvátky finančně vyčerpávají oba znepřátelené tábory a boje nemají vítěze. Vladislav hledal od začátku své vlády smír a „disponoval také nepochybnou trpělivostí, stejně jako klidem, což mělo jistě své klady a mohlo jistě vést k usmiřování protikladů,“ jak zdůrazňuje současný historik Jaroslav Čechura.
Prohra znamená vlastně výhru
Z jihu navíc opět hrozí turecké nebezpečí, a tak i Korvín už chápe, že bez smírného řešení to nepůjde. Zástupci obou panovníků se scházejí v březnu 1478 v Brně. Ladí mírovou smlouvu. Korvín se ale ostře ohradí, když mu upírají právo titulovat se českým králem.
Jeho jednotky totiž právě vítězí nad Vladislavovými u Plzně. „Náleží mi titul českého krále,“ prohlašuje a Jagellonci nezbývá než smlouvu předělat. Nad její novou podobou se sejdou v létě 1479 v Olomouci.
Korvín podle ní zůstává vládcem Moravy a vedlejších zemí Koruny české a zároveň může užívat titul českého krále. Zdánlivá Vladislavova prohra ale znamená uklidnění situace v zemi. Po Korvínově smrti se pak stává i uherským králem.
