Máte navíc čtvrt milionu korun? Můžete si koupit nové auto nebo zhruba jeden kilogram šafránu! Že je první možnost výhodnější? Zas tak jednoznačné to není…
Římský císař Marcus Aurelius (121-180) se rochní v lázni plné květů. Až vyleze ven, bude mužnější a silnější! Ve vodě má přeci šafrán, který je mimo jiné účinným afrodiziakem. Bohatí Římané si proto kvítky pokrývají lůžko o svatební noci.
A ani Řekové nezůstávají pozadu. Na šafránu podle legendy spí i sám Zeus, ostatní bohové si fialově rozkvetlé louky vybírají k milostným hrátkám.
Egyptská královna Nefertiti (14. století př. n. l.) prý vyrábí z šafránu svůdné parfémy, staří Peršané zas věří v jeho ochrannou moc při porodu. Jinde si pije šafránový čaj – ten vám dá schopnost vidět do budoucnosti!
Tuto magickou rostlinku už lidé zbožňují skutečně odedávna. Ženy s kvítky šafránu najdeme i na minojských freskách na řeckém ostrově Santorini a šafránové pigmenty dokonce i na 50 000 let starých archeologických nálezech v Íránu.
Univerzální žlutá
Co je ta úžasná květina vůbec zač? Přesně šafrán setý neboli Crocus sativus, blízký příbuzný šafránu jarního, který nám běžně roste na zahradách a jeho květům říkáme krokusy.
Oproti němu má ale šafrán setý jednu zvláštnost, a ta nás zajímá ze všeho nejvíc! Ze středu květu trčí tři červenohnědé tyčinky, jejichž rozemletím vznikne sytě žlutý prášek.
Už od starověku ho lidé používají k barvení látek a oděvů, skvěle se hodí ale i v kuchyni. Právě díky šafránu má svůj výrazný odstín španělská paella či indická rýže biryani, anglickou klasikou je zas třeba šafránové pečivo.
Ovšem nejde jen o barvu, jako koření je šafrán oblíbený i pro svou velmi zvláštní, pikantní a zároveň medu podobnou chuť.
Zajímavé využití najde žlutý prášek ve středověku také v knihách. Písaři tehdy přijdou na to, že s vaječným bílkem vytvoří na papíře krásnou ozdobnou glazuru připomínající zlato. A se zlatem toho má šafrán společného více – třeba astronomickou cenu.
Proč je tak drahý?
Když je něčeho „jako šafránu“, je toho prostě málo. Zas tak nedostatkový ale šafrán ve skutečnosti není. Pěstuje se v Íránu, ve Španělsku, jižní Francii, Indii či v Latinské Americe, ovšem kámen úrazu je v jeho sklizni.
Nejenže se musí nové květy utrhnout do 48 hodin, jinak by uvadly, ale především je nutné z nich do jednoho dne odštípat ony klíčové červené tyčinky. A dělá se to ručně, protože žádný stroj, který by je dokázal z květu šetrně uvolnit, zatím neexistuje.
Na 1 kg již usušeného šafránu je nutné takto „odstopkovat“ třeba i 200 tisíc květů a jeden zručný sběrač tak za den připraví pouze asi 70 g koření.
Není tedy divu, že gram šafránu stojí obchodě třeba od 100 a 350 Kč a jde tak o bezkonkurenčně nejdražší koření na světě!
Málo léčí, mnoho zabíjí
V případě šafránu to ale rozhodně za investici stojí, a to jsme ještě nezmínili jeho léčivé schopnosti! Již ve starověku se používá jako antidepresivum, k tlumení bolestí, podpoře zažívání, při problémech s játry, očima, na astma nebo dnu.
Údajně pomáhá i od únavy a vyčerpání, nebo i při hubnutí, protože omezuje chuť k jídlu. Alexandr Veliký (356 – 323 př. n. l) si v šafránové koupeli léčí zranění po bitvách a ve středověku se šafrán předepisuje dokonce i na mor.
Příznivé účinky potvrzuje i moderní medicína – některé z látek přítomných v šafránu prý dokonce omezují růst nádorů či působí jako prevence proti kardiovaskulárním chorobám. A nadějné výsledky přinášejí nakonec i experimenty při léčbě Alzheimerovy choroby.
Ovšem rčení „málo jako šafránu“ rozhodně mějte stále na paměti! Pokud byste totiž zázračného koření pozřeli příliš velké množství, dostaví se bolesti hlavy, nevolnost či halucinace. Dojít může i k potratu, ochrnutí a klidně i smrti.
