Uhry se po první světové válce doslova rozpadly. Maďarská hrdost dostala na frak ztrátou dvou třetin původního území, které rozdělila Trianonská mírová smlouva. Maďaři se museli rozloučit také s Horními Uhrami nebo, chcete-li, Slovenskem.
Prešpurk (Bratislava) byl navíc městem, kde se odehrálo několik uherských korunovací. O území, které si přisvojil „nepřirozený“ slepenec Československo, se Maďaři rozhodli bojovat.
První známky nesouhlasu s novým uspořádáním střední Evropy se objevily v listopadu 1918, tedy v prvních týdnech nově vzniklé republiky.
Maďarská armáda si v některých koutech Slovenska, kde maďarská menšina tvořila takřka většinu, počínala stále jako na svém vlastním území.
První šarvátky
Vojenské střety proběhly převážně mezi příslušníky maďarské armády a silami nově vzniklého soustátí, které byly tvořené dobrovolníky, sokoly, příchozími legionáři a vojáky.
Ti všichni se podíleli na postupném obsazení slovenského území, dobytí Trnavy, Trenčína, Žiliny, Ružomberku, Piešťan, Hlohovce a dalších měst.
Maďarský odpor byl vytrvalý, jako eso v rukávu používali Maďaři v boji speciální obrněné vlaky, které jim pomohly například v obraně Turan. Po obsazení západního Slovenska se československé síly soustředily na východ a jih. Ten získaly 29. prosince dobytím Košic.
Maďarská republika rad
Vyhnáním většiny maďarských vojáků ale spor neskončil, značnou část jihu Slovenska navíc stále ovládali.
V roce 1919 došlo k vyhlášením bolševické Maďarské republiky rad, která neuznala zásady Trianonské mírové smlouvy a odmítala vyklizení pozic z pásma v sousedství Rumunska.
Československá armáda uposlechla volání svých spojenců z řad Francie, Rumunska a Srbska a vyčkávala v obranné pozici.
Rumunsko ale v rozporu s dohodou na maďarské oddíly zaútočilo, což způsobilo manévry Maďarů i na Slovensku – část se jich z něj stáhla, aby porazila Rumuny.
Jihozápadní Slovensko bylo rázem „vyklizené“, čehož ochotně využily československé jednotky, které bez konzultace se spojenci vpadly až na maďarské území. To už se ale začal psát květen 1919, kdy Rumuni s Maďary podepsali mírovou dohodu.
Československý výprask
Maďarská Rudá armáda, která byla po reorganizaci, vší silou zasáhla proti Čechoslovákům a chystala invazi na Slovensko. Československá armáda opojená dosavadními úspěchy zaspala. Několikrát bez boje ustoupila a změnila velení.
Maďarský útok byl poprvé úspěšně odražen až 8. června u Zvolena plukovníkem Josefem Šnejdárkem, který se vyznamenal v případě těšínského konfliktu s Poláky. Maďarské úspěchy ale přicházely dál.
Odhodlaní vojáci dobyli Košice, Prešov i Bardějov a chystali i drtivý úder proti Bratislavě. V tu chvíli do konfliktu vstoupily mocnosti, Rumunsko porazilo Maďarskou republiku rad a v srpnu 1919 došlo k oficiálnímu zastavení bojů.
Čechoslováci ztratili v bojích přes tisícovku mužů, ztráty Maďarů se počítaly na stovky.
„Ukázalo se, že Československo si ke své obraně nevystačí jen tak s nějakou milicí, jak se po světové válce mnozí politici domnívali, ale že k přežití státu je nutná stálá armáda,“ míní Tomáš Kykal z Vojenského historického ústavu.
Proto došlo po konfliktu ve spolupráci s Francouzi k modernizaci československé armády.