Divadelní představení se těšila velké popularitě už v antice. I dnes se ale lidé rádi nechávají unést příběhem, který se odehrává přímo před jejich očima. Do kterých divadelních budov, které jsou uměleckými klenoty samy o sobě, se vejde nejvíce lidí?

Sydney Opera House

Kapacita: 5738 diváků

Kde se nachází: Sydney, Austrálie

Kdy byl postaven: 1959–1973

Australské Sydney si už dnes málokdo umí představit bez jeho dominanty – budovy Opery, nacházející se v přístavu Port Jackson.

Architektonickou soutěž na podobu Sydney Opera House vyhlásila vláda Nového Jižního Walesu už v roce 1956. Přihlásilo se přes 230 návrhů, nakonec vyhrál návrh nepříliš známého dánského architekta Jørna Utzona (1918–2008).

Paradoxem je, že byl nejprve ze soutěže vyloučen. Stavba započala 1. března 1959 a byla dokončena v roce 1973. První představení se odehrálo 28. září 1973, ačkoli byla budova oficiálně otevřena královnou Alžbětou II. až 20. října téhož roku.

Symbol australského Sydney

Sám architekt se na stavbě opery přestal podílet už v roce 1966 kvůli neustálým sporům během výstavby.

Náklady na stavu se z původních 7 milionů australských dolarů vyšplhaly na rekordních 102 (dnes asi 17,6 miliardy korun), i tak nebyly vždy respektovány Utzonovy stavební plány.

Na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO byla Opera v Sydney zapsána 29. června 2007. Její expresionistický design s řadou velkých „skořápek“ se stal symbolem Sydney, známým po celém světě.

Budova zahrnuje pět hlavních sálů, výstavní síň, nahrávací studio a restaurace. Operní sál pojme 1507 diváků, koncertní 2679, všechny dohromady pak 5738 posluchačů.

Royal Albert Hall

Kapacita: 5272 diváků

Kde se nachází: Londýn, Velká Británie

Kdy byla postavena: 1867–1871

Royal Albert Hall se nachází v jižním Kensingtonu v Londýně a konají se v ní koncerty a jiné kulturní akce. Hala je pojmenována po princi Albertovi (1819–1861), manželovi královny Viktorie (1819–1901).

Poté, co se roku 1851 konala v londýnském Hyde Parku Světová výstava, pro kterou byl postaven Crystal palace, chtěl právě princ Albert nechat vystavět několik budov, jež by sloužily pro pobavení veřejnosti.

Slavnostního otevření Albert Hall dne 29. března 1871 se ale nedožil. Hala má oválný tvar o rozměrech 90 na 80 metrů. Její kapacita činila v minulosti až 8000 návštěvníků, ale pojala i 12 000 lidí.

Dnes je vlivem bezpečnostních opatřeních kapacita budovy omezena na 5272 sedících diváků.

Dvojnásobný hudební zážitek

Na obvodu haly je terakotový vlis, který má odkazovat na triumf vědy a umění. Francis Fowk a Henry Scott, se při návrhu budovy inspirovali starými amfiteátry. Dominantou stavby je její obrovská skleněná střecha v kovovém rámu, jež se vypíná do výšky 45 metrů.

Ta byla nejprve smontována v Manchesteru a až poté po dílech dopravena do Londýna. Panovaly obavy z pádu střechy při instalaci, nakonec klesla jen o 1,5 cm. Nevýhody ale měla hned dvě.

Za prvé skrz ni do budovy pražilo slunce a za druhé způsobovala ozvěnu, takže se tradovalo, že jde o jediný sál, kde umělec slyší svoji skladbu hned dvakrát. Problém byl uspokojivě vyřešen až roku 1969 instalací sklolaminátových disků.

Odeon Heroda Attiky

Kapacita: 5000 diváků

Kde se nachází: Athény, Řecko

Kdy byl postaven: dokončen 161 n. l.

Odeon neboli zastřešený amfiteátr nechal na jihozápadním svahu athénské akropole zbudovat roku 161 n. l. Herodes Attikos (101–177). Tento významný starořecký politik, řečník a mecenáš byl učitelem budoucího císaře Marca Aurelia (121–180).

Odeon vystavěl, aby uctil památku své římské manželky, kterou byla Aspasie Annia Regilla. Hlediště Odeonu bylo vytesáno do skály, vepředu se tyčila třípatrová fasáda z oblouků. Divadlo pak kryla dřevěná střecha z cenného cedru libanonského, jež se nedochovala.

Konala se v něm vystoupení, soutěže či festivaly uměleckého přednesu, kapacita byla dimenzována na 5000 návštěvníků.

Jako za dob starého Řecka

Odeon fungoval až do roku 267, kdy jej zanechali v ruinách Herulové, východogermánský kmen pocházející z jižní Skandinávie.

Koncerty v něm byly znovu obnoveny až v 50. letech 20. století, kdy došlo i k rekonstrukci Odeonu, a to pomocí pentelického mramoru (na slunci zlatě svítí). Od té doby se zde každoročně od května do října koná athénský festival i mnohá mezinárodní vystoupení.

Koncertovali v něm například Frank Sinatra, Maria Callas, Luciano Pavarotti, Sting, Elton John a řada dalších světových umělců.

Metropolitní opera

Kapacita: 3800 diváků

Kde se nachází: New York, USA

Kdy byla postavena: 1880

Metropolitan Opera Company v New Yorku byla založena v dubnu roku 1880, měla být alternativou k již existujícímu opernímu domu Academy of Music.

Předplatiteli lóží v tomto divadle byli totiž představitelé nejvyšších newyorských společenských vrstev, staré vážené rodiny, které ovšem nechtěly do svých řad přijmout nové členy, bohaté průmyslníky.

Ti se proto rozhodli postavit si vlastní operní dům, který ve všech směrech předčí ten stávající. Proto na Manhattanu ve čtvrti Upper West Side vyrostla budova Metropolitní opery neboli Met.

Opera na Times Square

Představuje největší organizaci klasické hudby v USA, když každoročně uvádí na 220 operních představení.

Některá vybraná jsou dokonce promítána na velkoplošné obrazovce na slavném náměstí Times Square přímo v New Yorku, jiná vysílána živě pomocí HD přenosů do kin po celém světě.

S kapacitou 3800 sedadel patří Met mezi největší divadla světa, zároveň je však jednou z nejdůležitějších světových operních scén, kde vystupuje řada proslulých domácích i zahraničních umělců.

Carnegie Hall

Kapacita: 3671

Kde se nachází: New York, USA

Kdy byla postavena: 1891

Další slavná newyorská divadelní budova – Carnegie Hall – je koncertní síň, zaměřená převážně na vážnou hudbu. Patří k nejprestižnějším na světě. Nachází se na Sedmé Avenue na Manhattanu.

Jméno nese po Andrewovi Carnegiem (1835–1919), což byl ocelářský magnát a mecenáš, který stavbu budovy financoval.

Využívat se začala už v dubna 1891, ačkoli slavnostně byla otevřena až 5. května koncertem, který dirigoval ruský skladatel Petr Iljič Čajkovskij (1840–1893). V roce 1893 zde pak měla světovou premiéru Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka (1841–1904).

Koncertní síň měla ustoupit mrakodrapu

Budovu v italském renesančním stylu navrhl architekt William Tuthill (1855–1929). Carnegiové ji vlastnili až do roku 1925. V 50. letech pak byla nabídnuta k prodeji Newyorské filharmonii, která v ní měla nejvíce koncertů, ta ale odmítla.

Rozhodovalo se proto o demolici budovy, jež měla ustoupit novému mrakodrapu. Zdvihla se ale vlna odporu iniciovaná houslistou Isaacem Sternem (1920–2001) po němž je dnes pojmenován hlavní sál budovy.

Carnegie Hall byla zachráněna, následně proběhla její rekonstrukce, po které si ale lidé stěžovali na zhoršenou akustiku, jíž hala proslula. Až v roce 1995 se přišlo na to, že problémy způsobovala betonová deska pod jevištěm, která byla následně odstraněna.

Chicago Theatre

Kapacita: 3600 diváků

Kde se nachází: Chicago, Illinois, USA

Kdy bylo postaveno: 1921

Ikona amerického Chicaga, jejíž zářivě neonové logo nechybí v řadě romantických filmů a televizních seriálů, to je Chicago Theatre, původně známé jako Balaban and Katz Chicago Theatre. Divadlo se nachází na ulici North State Street v chicagské čtvrti Loop.

Postaveno bylo v roce 1921 jako vlajková loď skupiny divadel, jejímiž zřizovateli byli bratři A. J. a Barney Balabanovi a Samuel Katz.

Původní výzdoba sálu zahrnovala 14 velkých nástěnných maleb ve francouzském stylu, jež obklopovaly forbínu (předscénu), které vytvořil portrétista Louis Grell (1887–1960), mezi jehož žáky patřil například Walt Disney.

Při znovuotevření zazpíval Sinatra

Divadlo bylo slavnostně otevřeno 26. října 1921 s kapacitou 3880 sedadel a propagováno jako Světové divadlo zázraků. Konala se v něm filmová i klasická představení, největší úspěch měl živě hraný jazz.

V 70. letech zaznamenalo divadlo útlum, dne 19. září 1985 pak bylo zavřeno. Prošlo nákladnou rekonstrukcí, aby mohlo být 10. září 1986 opětovně slavnostně otevřeno. Zazpíval při tom Frank Sinatra (1915–1998).

Dnes divadlo vlastní společnost Madison Square Garden, která v něm pořádá divadelní i kouzelnická představení, sportovní akce či koncerty populární hudby.

Elgin and Winter Garden Theatres

Kapacita: 3599 diváků

Kde se nachází: Toronto, Kanada

Kdy byly postaveny: 1913

Dvojice divadel, které se nacházejí nad sebou, byla postavena v roce 1913 jakožto vlajková loď řetězce Marcuse Loewa.

Spodní divadlo Elgin s kapacitou 2149 diváků bylo uzpůsobeno hlavně pro vaudeville (program se zpěvy a tanci, předchůdce operety, varieté a muzikálu) a filmy, zdobeno bylo zlatem a mramorem.

O sedm podlaží výše umístěná Zimní zahrada, kam se vejde 1410 diváků, byla honosnější, určená pro lepší společnost. Jejím hlavním lákadlem je strop, který vypadá jako obloha posetá hvězdami, a nástěnné malby rostlin. V 70. letech zájem o obě divadla upadal.

Od roku 1979 slouží Elgin každoročně jako hostitel mezinárodního filmového festivalu v Torontu, hrají se zde různé muzikály, například slavné Kočky (Cats).

La Scala

Kapacita: 2800 diváků

Kde se nachází: Milán, Itálie

Kdy byla postavena: 1776–1778

Slavný milánský operní dům La Scala dnes co do uznání soupeří o prvenství s Metropolitní operou v New Yorku a Vídeňskou státní operou.

Jeho jméno je odvozeno od kostela Santa Maria della Scala, na jehož místě bylo divadlo postaveno poté, co původní roku 1776 vyhořelo.

Sezona je v divadle tradičně zahajována dne 7. prosince na svátek svatého Ambrože, patrona města Milána. Roku 1838 si budova prošla rekonstrukcí a pak opět mezi roky 1943 až 1946 poté, co byla těžce poškozena při leteckém útoku.

Ópera Bastille

Kapacita: 2703 diváků

Kde se nachází: Paříž, Francie

Kdy byla postavena: 1990

Tento operní dům v Paříži byl slavnostně otevřen dne 13. července 1989 u příležitosti 200. výročí pádu Bastily, jež odstartoval Velkou francouzskou revoluci. Pevnost sloužila jako věznice, a byla proto symbolem despotické francouzské monarchie.

O postavení operní budovy rozhodl v roce 1982 tehdejší francouzský prezident François Mitterrand (1916–1996) kvůli nedostatečné kapacitě dosavadní Opery Garnier. Budova se nachází na náměstí Place de la Bastille na místě bývalého nádraží.

Navrhl ji architekt Carlos Ott. Do budovy o rozloze 155 000 m2 se vejde až 4000 osob, Velký sál pak pojme 2703 sedících.

Teatro Colón

Kapacita: 2 478 diváků

Kde se nachází: Buenos Aires, Argentina

Kdy bylo postaveno: 1888–1908

Jde o operní dům s nejlepší akustikou na světě pro operu a druhou nejlepší pro koncerty. Snese tak srovnání s La Scalou v Miláně, Metropolitní operou v New Yorku či Vídeňskou státní operou. Nachází se v hlavním městě Argentiny, Buenos Aires.

Není bez zajímavosti, že původně ve městě stálo jiné Teatro Colón, jež bylo otevřeno už v roce 1857.

Ke konci století vznikla potřeba nového divadla, jehož stavba však trvala 20 let. Až 25. května 1908 bylo slavnostně otevřeno nové divadlo, nesoucí jméno Kryštofa Kolumba (1451–1506), a to operou Giuseppe Verdiho (1813–1901) Aida.

Divadlo bylo navrženo v italském stylu a mělo se vyrovnat těm evropských, což se mu povedlo.

Bolšoj těatr

Kapacita: 2153 diváků

Kde se nachází: Moskva, Rusko

Kdy byl postaven: 1825

Budova vznikla na místě bývalého Petrovského divadla, které roku 1805 zničil požár.

Slavnostně otevřeno bylo Velké divadlo (Bolšoj těatr) dne 18. ledna 1825. Zpočátku hrálo pouze díla ruských autorů, například Petra Iljiče Čajkovského nebo Sergeje Rachmaninova (1873–1943), až od 40. let 19. století pak i zahraniční autory.

V roce 1853 zničil vnitřní výzdobu divadla požár, ale architekt Alberto Cavos (1800–1863) budovu vybavil ještě vznešeněji, tato výzdoba se pak zachovala dodnes. Během 2. světové války zasáhla budovu německá bomba, bylo ale hned opraveno. Dodnes patří mezi nejkrásnější divadelní stavby na světě.