„Kde jsou všichni?“ ptá se John White vedle stojícího námořníka. „Co se tu proboha
stalo?“ opakuje zoufale, když kráčí polorozpadlou a zpustošenou osadou. Jedinou
ozvěnou mu je šelest v korunách stromů, které svými větvemi pohltily pobořené zdi
domů. Při pátrání po jejich obyvatelích však nenachází nic, pouze potrhané cáry
papírů, na kterých rozpoznává kresby, jež před třemi lety sám nakreslil.
John White (1540–1593) již nikdy nespatřil nikoho z více jak stočlenné kolonie Roanoke,
druhé v řadě anglických osidlovacích expedic do Ameriky. Jejich iniciátor – Sir Walter
Raleigh (1552–1618) vypravil v roce 1585 první expedici tvořenou převážně dobrodruhy a
vojáky. Kolonisté vystavěli svou osadu na ostrově Roanoke v dnešní Severní Karolíně a v její
blízkosti se nacházelo hned několik indiánských kmenů. Angličané zprvu oslňovali místní
domorodce moderní technikou, nicméně jejich agresivní počínání vyostřilo vzájemné vztahy
natolik, že osadníci byli nuceni po roce Nový svět opustit. Do tohoto prostředí se Raleigh
chystal poslat další kolonii. Tentokrát však rodiny s dětmi namísto ozbrojených žoldáků.
Odsoudil je kapitán k záhubě?
„Novou osadu bych si přál postavit u zátoky Chesapeake, mimo španělské území,“ vysvětluje nad mapou shrbený Raleigh pochybnému lodnímu kapitánovi Simonu Fernandezovi (1538–1590). Ten však z neznámých důvodů zakotvuje na ostrově Roanoke.
Kolonie o 116 členech, včetně guvernéra Whitea a jeho těhotné dcery s manželem, je nyní nucena se zabydlet na místě, ze kterého ve spěchu utekla bývalá expedice. Některé domy jsou silně poškozené a je třeba je opravit.
„Pustili se do díla, ale (osadníci) žádali Whitea, aby se vrátil do Anglie a co nejspěšněji dovezl dobytek a sůl,“ popisuje historik Alois Bejblík (1926–1990). White nemarní čas a vydává se na malé šalupě na strastiplnou cestu přes oceán.
Nenajdou nikoho!
Vyplutí zásobovacích lodí přerušuje zpráva o tom, že se schyluje k válce se Španělskem.
Žádná loď teď nesmí opustit přístav. Až po třech letech se Whiteovi daří vyplout na cestu.
Jak se loď přibližuje k Roanoke, volá jeden z námořníků: „Kouř, černý kouř!“ Skutečně, nad
stromy poblíž osady stoupá dým. Nadšená posádka pěje písně a i ve Whiteovi roste naděje
na opětovné shledání s dcerou a vnučkou, jež zde před lety zanechal. Jakmile však vejde do
vegetací zarostlé osady, jemu ani jeho mužům se nedaří nalézt nikoho z kolonistů. Jedinou
stopou jim je slovo „Croatoan“ vyřezané do stromu uprostřed osady, což je název
nedalekého ostrova. Po marném průzkumu okolí je však loď kvůli bouři nucena odplout a
zakotvit na Croatoanu kapitán lodi odmítá.
Kdo byli světlí domorodci?
Teorií osvětlujících zmizení kolonie je několik. Znamená vyřezaný název nedalekého ostrova
místo odchodu kolonistů? Croatoan (dnešní Hatterasův ostrov) se nachází asi 70 km jižně od
Roanoke a obýval ho spřátelený domorodý kmen stejného jména. Historik Milton Giles
(*1966) tvrdí: „Ostrov Roanoke nebylo původní plánované místo pro kolonii a o možnosti
přesunu se diskutovalo.“ Teorii přesunu na jiný ostrov podporují i zápisky cestovatele Johna
Lawsona (1674–1711), který v roce 1701 tuto oblast navštívil. Ve své knize A New Voyage
to Carolina se zmiňuje o setkání se zvláštními světlovlasými indiány z kmene Croatoan, kteří
tvrdili, že jejich předky byli bílí lidé.
Mapa vydává nové tajemství!
Nabízí se však i jiná teorie. V roce 2012 zkoumali vědci z Britského muzea mapu, kterou v
roce 1585 vytvořil samotný John White. Mapa detailně zachycuje pobřeží a část vnitrozemí
kolem ostrova Roanoke. Při jejím ohledání si povšimli přelepu zakrývající místo u ústí řeky Chowan, které se nachází asi 80 km od osady na konci průlivu Albemarle. Po průsvitu mapy
se vědcům zatajil dech. Pod přelepem se objevil malý kosočtverečný symbol znázorňující
pevnost. Následný průzkum s využitím technologie georadarů potvrdil, že se v dané oblasti
pod zemí nachází železná děla, rakve a též byly detekovány základy dřevěných staveb. Je
záhada ztracené kolonie po více než 400 letech konečně vysvětlena?
