Znáte to. Ráno nestíháte, stavujete se u drivu pro kávu, která vám dělá v autě společnost při cestě do práce. Nervózně usrkáváte nápoj, který vás má nakopnout energií. Prohlíželi jste si někdy víčko? Jeho historie je hodně zajímavá.

V polovině 30. let minulého století se Američan Roy Irvin Stubblefield (1877–1950) už nemůže dívat na to, jak děti pravidelně převrhávají skleničky a hrnky, čímž způsobují menší potopu, protože obsah nádobí rozlijí.

V roce 1935 si proto Roy nechá patentovat poklopy, kterými se uzavře celý obsah nádoby. Základ víček tak začíná s fází, kdy z pomyslného kelímku nemá uniknout nic, ani usrkávat nemůžete.

Všechno s sebou

Nápad s neprostupným víčkem se ujme v domácnostech nebo tento nápad lidé využívají, když si nesou nápoj z domu do práce. V roce 1950 Royův krajan James Reifsnyder vylepší vynález, nové víčko je bytelnější a udrží nápoj déle teplý.

Bez otvoru se ale pohodlně pít nedá. Lidé po tom, aby mohli například povzbudivou kávu popíjet za běhu, zatím netouží.

Nakopávač u stánku

S touto myšlenkou si začnou pohrávat až v době, kdy se množí kiosky, v nichž se prodává rychlé občerstvení. Významně pomůže rozmach automobilů, kdy si lidé zvykají hodovat přímo ve vozidle.

Zákazníci si berou s sebou balené sendviče, rychlý nakopávač energie s obsahem kofeinu do sebe ovšem nechtějí nalít naráz přímo u stánku, ale vychutnat si ho po cestě.

Kafe jako jogurt?

Nad komfortními kelímky stále přemýšlí v kolébce fast-foodů, Americe. Proto i další koumák, který zkouší štěstí s víčkem, je Američan.

V roce 1967 Alan Frank nechá víčko na kelímek prostě nalepit a vznikne nádobka, připomínající dnešní jogurty. Když se někdo chce napít, část víčka odtrhne na vyznačených místech.

40 let k dokonalosti

Problém ovšem je, že nápoj už nejde zavřít, takže rychleji vychladne nebo se může rozlít. Víčko, které se svojí nápaditostí podobá těm dnešním, se představí v roce 1975. Musí na něj přijít dva lidé.

Walter Elfert a James Scruggs navrhnou proužek, který se nadzvedne a zarazí se do zářezu ve víčku. Když žíznivý člověk už nechce pít, jednoduše proužek opět zaklapne do první polohy. Neprostupný poklop a víčko s dírou od sebe tak dělí 40 let.

Poslední vychytávky

V roce 1984 už na amerických ulicích potkáte uspěchané lidi, kteří usrkávají ranní kávičku z pohodlnějšího zobáčku. Díky tomu, že tekutina protéká právě užším, lehce vyvýšeným otvorem, trochu se ochladí a člověk se nespálí. A také nepobryndá.

Víčko má i menší dírku, jí zase uniká pára z horkého pití. Poklop je také uprostřed mírně prohnutý, aby víčko při pití nepřekáželo vašemu nosánku.