Je to téměř sto let, kdy jeden z našich nejslavnějších spisovatelů dopisuje poslední stránky své nové hry, jež má být uvedena v Národním divadle.

Tehdy jen těžko tuší, jaký úspěch a ohlas jeho hra vyvolá takřka po celém světě, a hlavně jak moc ovlivní odvětví robotiky!

Během několika měsíců jeho jméno budou skloňovat literární kritici téměř po celém světě.

Nyní Karel Čapek (1890–1938), jehož literární hvězda zanedlouho vystoupá mezi nejváženější kolegy, dokončuje v ovzduší nedávno vzniknuvší první republiky hru pro jeviště Národního divadla.

Hra není jen tak ledajaká a na svou dobu se jedná o skutečně přelomové dílo. Jejími hlavními hrdiny totiž nejsou lidé, ale „umělí dělníci“ či „živé a inteligentní pracovní stroje“.

Problém s názvem

Hlavní hrdinové byli jasní od začátku. Jak je ale nazvat? Karel Čapek nejprve koketuje s myšlenkou pojmenovat je jednoduše „laboři“, ovšem takový název pro ústřední postavy jeho hry se mu nezdá dost trefný a úderný.

„Tak jim říkej roboti,“ navrhne Karlovi starší bratr Josef (1887–1945), s nímž už na několika literárních dílech před tím Čapek spolupracoval a jehož úsudku velmi věří.

Tak vznikne označení robot – ze slovanského slova robota, znamenající nucenou práci.

Premiéra trochu jinak

Karel Čapek začal psát hru s názvem R.U.R. (zkratka Rossumovi universální roboti) začátkem roku 1920 s tím, že ještě do konce roku bude mít světovou premiéru v Národním divadle.

O apokalyptický příběh, v nějž se v průběhu děje hra přelije, však projeví zájem i jinde a uvést ji chce i Jednota divadelních ochotníků Klicpera z Hradce Králové.

Hradečtí ochotníci slíbí agentuře Universum, jež zastupuje Karla Čapka, že s uvedením počkají až po premiéře ve Zlaté kapličce.

Premiéra hry se však odehraje úplně jinak – místo na prknech Národního divadla okouzlí publikum v podání ochotnického souboru v regionálním divadle!

Pražská premiéra je na poslední chvíli odložena až na 25. leden 1921! Ochotníkům do Hradce Králové je sice včas odeslán dopis se žádostí o odložení i jejich představení, bohužel ale obyčejnou poštou, nikoli doporučeně, a údajně se k nim tedy nedostane.

„Ochotníci jej stopili a tvrdili, že nedošel,“ míní divadelní historik František Černý (1926–2010).

Okamžitý hit

Ať už se celá situace odehrála z jakékoli příčiny, Čapkovo R.U.R. vzbudí nečekanou senzaci nejen u nás, ale zájem je o něj okamžitě i v jiných koutech světa.

Americká premiéra R.U.R. uvede divadelní společnost The Theatre Guild v broadwayském Garrick Theatre už 9. října 1922. Ve Zlaté kapličce pak hru budou hrát následujících šest let a lístky na představení budou lidé horko těžko shánět i na černém trhu!

A proč se z Čapkova apokalyptického příběhu stane takový trhák? Spisovatel skvěle vystihne téma, jenž je stále palčivější pro jeho dobu – potenciálně ničivý vliv technologické civilizace na společnost.

Navíc se mu podaří vytvořit velmi působivou varovnou metaforu pro modernitu ovládanou sebevědomým a bezohledně praktickým rozumem, který získá převahu nad lidským duchem. Interpretací divadelní hry bylo víc.

Každý tábor si tam našel v podstatě cokoli, co tam vidět chtěl. Dle jednoho Čapek předložil tvrdou kritiku kapitalismu, dle druhých zase pravý opak – hrozbu vzpoury a revoluce.

Tak jako tak se z R.U.R. stane nadčasové dílo, jehož jinotaje se dají aplikovat i na dnešní chod společnosti.

Z kultury do vědy

Tvrdit, že Karel Čapek pojem robot vymyslel, by nebylo správné. Podle Oxfordského slovníku je robot stroj, který dokáže automaticky provádět sérii složitých úkonů. Český literát mu však vdechne nový rozměr a rozsah.

Čapek se dočká velkého uznání od Herberta George Wellse (1866–1946), autora věhlasné Války světů (1898) a jednoho z nejvlivnějších veřejných intelektuálů své doby. Wells dokonce později prosazuje i Čapkovu nominaci na Nobelovu cenu míru.

17 let po premiéře R.U.R. se hra dočká televizní inscenace, když je podle hry natočen krátký 35minutový film, produkovaný stanicí BBC. Razantní nástup hry se koná nejen na poli kultury, brzy začne Čapkův „robot“ obsazovat i vědecký prostor.

Z robota se tak stane doslova globální fenomén a jeden ze symbolů technologické civilizace a pokroku.

Čapkův paradox

Přestože hra R.U.R. Karla Čapka katapultuje mezi nejlepší v literárním oboru, nepatří k jeho oblíbeným dílům.

„Hru měl rád nejméně ze všech svých dramatických děl,“ cituje amerického slavistu Williama E. Harkinse (*1921) Jana Horáková (*1971) v závěru zmiňované studie Robot jako robot.

Ne příliš vřelý vztah k úspěšnému počinu podle Harkinse dokládá i Čapkovo strohé zhodnocení, že:

„Tu hru mohl napsat kdokoli.“ Sice ji mohl skutečně napsat kdokoli, ovšem autorství R.U.R. Čapkovi nikdo neodpáře a s ním i před sto lety zrození robota jako neslavnějšího Čecha všech dob.

Význam slova robot a robotiky pak prohloubí o 30 let mladší autor science fiction Isaac Asimov (1920–1992), který definuje tři zákony robotiky, jenž jsou citovány dodnes.

Budou rozšiřovány a dočkají se mnohem podrobnější specifikace, která bude odpovídat skutečnému světu, do něhož roboti nezadržitelně pronikají.

Ve 40. letech tak nejen humanoidní roboti, ale hlavně průmysloví roboti v továrnách začínají hrát ve výrobě naprosto nezanedbatelnou roli jako pracovní síla.

Nezastavitelný pokrok

Od průmyslových pomocníků už je jen krůček k víceúčelovému počítači. Ten spatří světlo světa v roce 1946. O dva roky později je svět techniky obohacen o humanoidní roboty Elsie a Elmer s jednoduchými náznaky lidského chování.

Přelom padesátých a šedesátých let se nese v duchu zdokonalování industriálních pomocníků. K výraznému posunu dojde v roce 1973, kdy vznikne vůbec první robot, vybavený šestiosým otáčivým ramenem. Z továren a výrobních hal se roboti dostávají k širšímu využití.

Jsou vidět v armádě i v zemědělství. Své důležité uplatnění najdou i v medicíně. S poměrnou razancí se dostávají i do domácností v podobě robotických vysavačů či kuchyňských pomocníků.

Samostatnou kapitolou jsou pak drony, jenž získávají na popularitě a jejich využití je všestranné.