Mohli by jim závidět i hrdinové akčních filmů: jedním kopem ve výskoku dokážou poslat protivníka na onen svět, díky čemuž získali pověst nejnebezpečnějších ptáků na světě.

Komunikují spolu podobně, jako to prý dělali dinosauři a na hlavě mají útvar, jehož přesný účel nebyl dosud odhalen.

Stejně jako jejich příbuzní emuové jsou to nelétaví ptáci úctyhodné velikosti.

Přestože ta se liší u každého ze tří existujících druhů, kasuár přílbový (Casuarius casuarius) může dorůst výšky až 1,8 metru a někteří jedinci mohou výjimečně překonat 2 metry. Jejich váha se pohybuje okolo 70 kilogramů.

Velikostně podobný je kasuár severní (Casuarius unappendiculatus), nejmenší je pak kasuár malý (Casuarius bennetti), dorůstající výšky maximálně 150 centimetrů a vážící nanejvýš 25 kilogramů.

Kasuárové podle druhu obývají především některé oblasti Austrálie, Novou Guineu a přilehlé ostrovy.

Nohy jako zbraň

Zbarvení všech tří druhů se podobá, jejich peří je černé, mají červené, modré, fialové a žluté krky. Kasuárovi přílbovému na něm visí dva laloky volné kůže, kasuárovi severnímu jeden a kasuár malý je zcela bez laloku.

Jejich stavba těla je pevná a částí, která dává kasuárům oprávněnou pověst nebezpečných tvorů, jsou svalnaté nohy se třemi prsty, na kterých mají špičaté drápy. Ty mohou na prostředním prstu dorůst délky až 12 centimetrů.

Mohutní opeřenci je používají jako zbraň a jsou pověstní svými kopy ve výskoku, poprvé se však povedlo pořídit filmový záznam takové akce teprve v roce 2018.

Raději však utečou…

Jsou schopni zaútočit i na člověka, jeden z posledních útoků se odehrál v loňském roce na Floridě, kdy kasuár usmrtil 75letého chovatele.

V tomto americkém státě jsou spolu s aligátory a některými kočkovitými šelmami uváděni jako zvířata zvláštní kategorie, takže každý, kdo je chce chovat, musí absolvovat řadu testů a získat speciální povolení od úřadů.

Ale existuje jen malá pravděpodobnost, že by se s nimi lidé osobně setkali v místech jejich přirozeného výskytu.

„Se svým vynikajícím sluchem vás uslyší přicházet dlouho předtím, než vůbec víte, že tam jsou, a pravděpodobně zmizí do lesa, aby se vám vyhnuli,“ vysvětluje Richard Schwartz ze zoologické zahrady v americkém San Diegu.

Jako dinosauři?

Všechny tři druhy kasuárů mají na lebce zvláštní keratinový výběžek. Existuje několik teorií, k čemu přesně slouží. Může být ochranou hlavy při rozhrnování hustého porostu v lese, k prohrabávání země při hledání potravy anebo k zesílení vokalizace.

Kasuárové vydávají různé zvuky, k těm nejpůsobivějším patří hluboký, nízkofrekvenční dunivý tón, který je nejnižším známým ptačím zvukem, který je lidské ucho ještě schopno zachytit.

Pokud by se v té chvíli člověk vyskytoval poblíž kasuára, mohl by podle ornitologů cítit vibrace. Vědci se dokonce domnívají, že podobným způsobem spolu kdysi komunikovali dinosauři! Objevuje se také názor, že nevšední hřebínek pomáhá při termoregulaci.

Skvělí plavci a běžci

Kasuárové jsou i při své velikosti a váze docela dobří běžci, dokážou vyvinout rychlost až 50 km/hod a umějí také dobře plavat. Živí se především ovocem a rostlinami, občas si pochutnají na drobných bezobratlých živočiších, jde například o šneky.

Co se týká rozmnožování, samice si to dovedou zařídit! Každoročně se páří se dvěma nebo třemi různými samci, kterým pak přenechají starost o potomky. Ti musí na vejcích sedět a po vylíhnutí se starat o mláďata bez přispění matky.