Hostinský Šenk spokojeně počítá tržbu. Úvěr za dřevěného slona jistě brzy vyrovná. Už na splátkách poslal celkem 6000 korun.
Pražané, a nejenom oni, propadnou na počátku 20. století kouzlu turistiky, ke které patří i půllitr dobře vychlazeného piva ve stínu stromů. Výletní hostince, včetně toho Šenkova, doslova praskají ve švech.
Pod technickým řešením železné konstrukce, která vyztužuje stavbu slona, je podepsán inženýr Jan Kieswetter. Návrh celé stavby vytvoří akademický sochař Karel Novák (1871–1955). Dovnitř se vejde i taneční sál.
I když se modelování slona po přemístění z holešovického výstaviště do Sedlce nepodaří tak dokonale, přesto láká lidi jako magnet.
Básníkova zastávka
Už jako malý kluk se tu zastaví se svým tátou básník Jaroslav Seifert (1901–1986) a návštěva ho nadchne.
I při jízdách vlakem se těší, až slona uvidí „Stával jsem u okna vagónu a už od Podbaby jsem vyhlížel jeho obrovské tělo,” popisuje ve vzpomínkové knize Všechny krásy světa. Líčí i jak mu nejdříve upadly kly, chátrající stářím a pak i chobot.
Reklama na výstavu
Pražský měšťanský pivovar si na výstavu obchodní a živnostenské komory v roce 1908 nechá vyrobit dřevěného slona, který má restauraci přímo ve svém trupu.
Když výstava skončí, slona za 15 000 korun koupí pan Šenk, hostinský ze Sedlce a přemístí ho za hotel California. Roku 1920 se majitelem slona i se zahradou stane hostinský Josef Pivoňka.
Úplná likvidace
Zkázu restauraci přinese konec 2. světové války, kdy se v objektu usadí Vlasovci. Podle svědectví Pivoňky se postarají o zničení slona. Z oken hotelu ho pro zábavu ostřelují. Rozpadá se slon i zadní část hotelové restaurace.
V roce 1969 padne rozhodnutí o úplné likvidaci, toho roku také umírá hostinský Pivoňka. Poslední zbytky slona zmizí roku 1974.
