Všichni dobré vědí, že i duchovní jsou lidé z masa a kostí. Proto není divu, že i je potkávají stejná neštěstí jako kohokoliv jiného. Včetně pohlavních chorob…
Ital Guiliano della Rovere (1443 – 1513) si v roce 1503 koupí za stovky tisíc dukátů úřad hlavy katolické církve a stane se tak papežem Juliem II. Rozhodně ho nemůžeme považovat za vzor ctnosti, protože ještě jako kardinál má tři nemanželské dcery.
Není tedy divu, že onemocní pohlavní chorobou. „U většiny lidí se dostaví syfilis po nečisté souloži, pouze u duchovních se tak stane pod vlivem hvězd nebo zkaženým vzduchem,“ tvrdí diplomaticky španělský lékař Juan Almenar.
Chce tím zakrýt skutečnost, že ani duchovní nežijí zrovna mravně.
Nemohou mu líbat nohu
„Na Velký pátek si ani nemohl nechat podle starého zvyku políbit nohu, neboť tato byla celá rozežraná od francouzské nemoci,“ píše známý rakouský soudní patolog Hans Bankl (1940 – 2004) o nepříjemných komplikacích Juliovy utajované nemoci.
Když v roce 1513 papež umírá, podle zpráv na záchvat vysoké horečky, všichni používají k léčbě jedovatý kov rtuť. Nikdo ještě nezná nový zázračný lék na syfilis. Ten se objevuje asi o čtyři roky později.
Zázračné dřevo moc nefunguje
Jde o guajakové dřevo, dovážené z Hispanioly (současné Haiti). Břečkovitá kaše z dřevěných odřezků se přikládala na vředy, odvar museli pacienti pít.
Efekt léčby byl sice sporný, ale guajakové dřevo se stalo žádaným obchodním artiklem, ze kterého mnozí bohatli. Například rod Fuggerů z Augšpurku si se španělským králem Karlem V. (1500 – 1558) domluví monopol za jeho prodej.
Za to panovníkovi poskytne půjčku, díky které může Karel v roce 1519 rozdávat úplatky volitelům císařského trůnu.
