„Král Ondřej zemřel. Někdo mu podal jed,“ šeptají si drbny na uherském dvoře roku 1301. Jak jinak vysvětlit náhlou smrt muže na vrcholu sil? Šlechticů, kteří by se rádi dostali na Ondřejovo místo, se v Uhrách najde víc než dost… 

„… země byla na pokraji krachu. Vývoj v následujících desetiletích – budoucnost Uherska – měla rozhodnout bitva mezi jedenácti územními panovníky a jediným jasným dědicem, Karlem Robertem z Anjou,“ líčí maďarský historik Gyula Kristó (1939–2004) situaci po dodnes nevysvětlené smrti uherského krále Ondřeje III. (asi 1265–1301).  

Příbuzná novému králi nepřeje 

Ondřej III., potomek vedlejší benátské větve Arpádovců a vnuk krále Ondřeje II., vycítí ve skonu uherského krále Ladislava IV. Kumána (1262–1290) svoji příležitost. „Přišel čas uplatnit své nároky na trůn,“ rozhodne se jeho matka Tomasina Morosini (kolem 1250–1300) pocházející z bohatého benátského rodu.

Schopná intrikánka pomůže synovi při získávání spojenců pro kandidaturu. Když ho uherská šlechta nakonec zvolí králem, povolá proto Tomasinu do Uher a přidělí jí titul slavonské princezny a královny matky. Jenže Ondřejovy nároky na vládu zpochybňuje Marie Uherská (asi 1257 –1323), sestra mrtvého krále Ladislava IV. a manželka neapolského panovníka Karla II. Protože na rozdíl od Ondřeje pochází z hlavní linie Arpádovců, sama se považuje za dědičku trůnu a dědické právo přenechává svému synovi neapolskému Karlu Martellovi z Anjou (1271–1295), synovci Ladislava IV.  

Slibuje udělat pořádek 

Kromě Anjouovců Ondřejovi přidělávají vrásky na čele i Habsburkové, kteří se také hlásí o svá práva. „Úplně se nároků na uherský trůn zřekli Habsburkové až v roce 1296, když si Ondřej vzal za manželku Anežku, dceru Albrechta Habsburského,“ poznamenává český historik Richard Pražák (1931 – 2010). Hned po korunovaci slibuje nový panovník šlechtě, že uzná její práva a udělá v zemi pořádek. „Ondřej byl šlechtou rovněž vyzván, aby se zasadil o ukončení anarchie … dohlédl na navrácení statků zabraných během bojů v zemi a aby každoročně svolával shromáždění nebo sněmy k zajištění stabilní vlády,“ píše současný maďarský dějepisec Laszló Kontler.  

Nepřátelé všude, kam se podívá 

Přestože čerstvý vladař slíbí šlechtě podporu, stejně se jí nezavděčí.

Z jejích řad mu rychle přibývá spousta nepřátel. Povstanou proti němu pánové z Güssingu i Šubićové ze slavonské šlechty. Vzbouří se sedmihradští Boršovci, Kysekové v západních Uhrách, Čákové a ostřihomský arcibiskup Řehoř.

Jiří Šubić dokonce roku 1300 jedná s neapolským králem Karlem II. aby Ondřeje na trůně nahradili Karlovým vnukem Karlem I. Robertem z Anjou (1288 – 1342), synem Karla Martella, který roku 1295 zemřel. Anjouovec na svoji příležitost nečeká dlouho. 

Překážel ambiciózním šlechticům?

14.ledna 1301Ondřej III. nečekaně umírá. „13. ledna 1301 daroval jeptiškám Markétin ostrov (v Budapešti uprostřed Dunaje – pozn.red.) a o den později zemřel.

Jeho smrt byla přičítána jedu, stejně jako smrt jeho matky, která zemřela pár měsíců předtím,“vysvětluje maďarský historik Sándor Szilágyi (1827 – 1899). Podle některých pramenů jeho matka Tomasina zemřela na otravu. Následoval ji i Ondřej, který překážel ambiciózním domácím šlechticům v jejich záměrech strhnout na sebe veškerou moc v zemi? Možné je i to, že onemocněl nějakou chorobou, která přivodila rychlou smrt.  Mohl mít na Ondřejově smrti nějaký podíl na Ondřejově smrti i český král Václav II.? Uherské území sice patřilo do sféry jeho zájmů, ale neexistuje žádný důkaz, že by uherského krále chtěl popohnat na onen svět.

Pokud by opravdu šlo o otravu, travičem mohla být i Marie Uherská nebo některý z uherských šlechticů, který si nárokoval moc. Rozluštění záhady ztěžuje skutečnost, že dostupné zdroje o podrobnostech královy smrti bohužel mlčí.