Na podzim roku 1918 se ze zakřiknutého doktora Jekylla stává po moci lačnící pan Hyde, který má dovést Německo k velkolepé budoucnosti. Alespoň podle tvrzení některých historiků.

Zatímco komiksového Hulka stvoří silná dávka gama záření, jiné monstrum – Adolf Hitler (1889–1945) má za svou přeměnu vděčit vojenskému bojovému plynu yperitu.

Nebýt jeho, neujal by se zraněného vojáka německý psychiatr Edmund Forster (1878–1933) a svou „důslednou“ péčí by v něm možná neprobudil krvelačnou běsnící bestii.

Tichý slušňák Hitler

Když Hitlera za první světové války odmítne vlastní rodná rakouská armáda, přidá se jako dobrovolník k té německé. Do ďábelského vůdce, sršícího energií má v té době na míle daleko. Podle jeho spolubojovníků je jeho pravým opakem.

Tichý a poslušný voják, který svoje názory nikomu nevnucuje, a místo plamenných diskuzí si raději kreslí nebo hraje se psem. Ani stopy po nějaké autoritě nebo vojenském vystupování. Jenže pak se něco stane.

Začne to 14. října 1918, kdy Hitler při anglickém útoku nedaleko od Werviku v Belgii schytá zásah hořčičným plynem, tedy yperitem. Výsledkem je těžký zánět spojivek, dočasné oslepnutí a převoz do lazaretu v pomořanském Pasewalku.

A právě tady si mladého svobodníka bavorského pěšího regimentu bere do parády už zmíněný doktor Edmund Forster,

Odvahu dokázat velké věci

Neléčí mu ale tělo, nýbrž mysl. V lazaretu je totiž původní klinická slepota překvalifikována na hysterickou slepotu v důsledku nervového zhroucení.

Jeho nervová soustava prostě nevydrží nápor, způsobený porážkou svého národa, abdikací císaře a vypuknutím revoluce, a to vede ke ztrátě zraku. Forster ho proto léčí stejným způsobem jako, vojáky trpící posttraumatickým stresem ze zákopové války.

Osobitě, svérázně, nepříjemně. Pomocí studené a horké sprchy, elektrošoků a bolestivých masáží prostaty. Jeho trumfem v rukávu je pak hypnoterapie, směřující k rozvoji volních vlastností a posílení osobnosti.

V nervově labilních pacientech, považovaných za slabochy a zbabělce, má podnítit odvahu a chuť „postavit se na vlastní nohy“.

Probudí to, co mělo spát

Co přesně Forster s Hitlerem prováděl, se už asi nikdy nedozvíme. Lékařské záznamy zmizí a všichni, kdo do Hitlerova chorobopisu z Pasewalku mají možnost nahlédnout, zemřou předčasně a většinou násilnou smrtí. Jisté je, že mu vrátí zrak.

Podle některých odborníků v něm ale lékař pomocí svých metod pozvedne morálku natolik, že možná nechtěně probudí něco, co mělo zůstat navěky skryto.

Sám Hitler později své zranění popíše jako rozhodující okamžik – jakési probuzení, po kterém se rozhodne vstoupit do politiky, aby zachránil Německo a umlčel nenáviděného nepřítele v podobě Židů.

Umlčený „stvořitel“

Z uťápnutého vojáčka se po hypnoterapeutické léčbě formuje sebevědomý muž, přesvědčený o své výjimečnosti. Takový Hitler č.

2, s vůdcovským komplexem, spojeným s antisemitismem a rasistickým světonázorem, ze kterého se postupně stane možná nejnenáviděnější postava dějin. Toho se ovšem Forster nedožije.

Po nástupu nacistů se mu na paty nalepí gestapo, je obviněn z údajného zvýhodňování židovských lékařů a nakonec ho v září 1933 najdou s prostřelenou hlavou.

Policie všechno rychle uzavře jako sebevraždu, Forsterova manželka je ovšem do konce svých dnů přesvědčena, že lékaři na onen svět někdo pomohl.