Vesnice Oradour-sur-Glane, ležící v regionu Limousin ve Francii, byla ve 20. století na svou dobu velice moderní. Jezdily zde tramvaje, které ji spojovaly s městem Limoges. To vše platilo do 10. června 1944.
O čtyři dny dříve se Spojenci vylodili v Normandii, což způsobilo nárůst aktivity francouzského odboje. Ten měl za cíl narušovat německé komunikace a komplikovat postup okupantům. Proti němu však stála nelítostná Hitlerova armáda smrti.
Téměř stovka oběšenců
Das Reich – elitní jednotka, později druhá tanková divize ozbrojených složek Waffen SS známá svými bojovými výkony, ale také fanatismem a zvěrstvy páchanými na obyvatelstvu, působila v bojích na východní i západní frontě.
V únoru 1944 byla stažena do Normandie. Ještě předtím než se 4. pluk SS „Der Führer“, součást divize Das Reich, dostal do Oradour-sur-Glane, měl na svědomí vraždy civilistů, včetně oběšení 99 občanů města Tulle jako reakci na útoky francouzského odboje.
Osudová chyba
Velitel I. praporu pluku „Der Führer“ SS-Sturmbannführer Adolf Diekmann (1914–1944) obdržel zprávu, že německý důstojník SS-Sturmbannführer Helmut Kämpfe (1909–1944), velitel průzkumného praporu, je zadržován partyzánským odbojem ve vesnici Oradour-sur-Vayres a má být ceremoniálně popraven.
Zároveň zde mělo sídlit velitelství partyzánů. Na základě této informace vydal Diekmann svým mužům rozkaz k vyvraždění civilistů v Oradour-sur-Glane, vsi vzdálené zhruba 35 kilometrů. Záměna názvu se stala osudnou pro 642 místních občanů.
Smrt v plamenech
Nejdříve nechal Diekmann všechny obyvatele, včetně šesti lidí, kteří pouze projížděli okolo na kole, shromáždit na náměstí kvůli údajné kontrole dokladů. Vojáci poté nahnali muže do šesti stodol, kde jim úmyslně stříleli pouze na nohy, aby umírali pomaleji.
Na nemohoucí oběti posléze naházeli klestí a zapálili ho.
Ze 190 zabitých mužů se pěti z nich podařilo utéct. Robert Hébras (*1925), který jako 19letý přežil jen díky tomu, že se schoval pod mrtvé tělo svého kamaráda, provádí návštěvníky po vesnici dodnes.
Ženy a děti, z nichž většině nebylo ani 15 let, nahnali vojáci do místního kostela. Zde odpálili zápalnou bombu. Pokusy o útěk končily pod palbou z kulometů.
Děti, kterým se podařilo z plamenů vysvobodit a uniknout střelbě, byly následně chyceny a vhozeny do žumpy, kde se utopily. Smrt zde našlo 247 žen a 205 dětí.
Přežila pouze jediná žena Marguerite Rouffancheová (1897–1988), které se podařilo uniknout oknem za oltářem. Ještě tu noc byla vesnice vypálena.
Spravedlnosti (ne)unikl
Zavražděno bylo 642 obyvatel Oradour-sur-Glane a vypáleno 328 domů. Trosky vesnice byly zakonzervovány a nyní slouží jako upomínka na německé válečné zločiny spolu s památníkem a muzeem.
Po válce bylo 20 příslušníků SS podílejících se na masakru usvědčeno a odsouzeno k trestu smrti. Pod rukou popravčího skončili pouze dva, ostatní byli později propuštěni na svobodu. Hlavní odpovědnost za masakr ale nesl Diekmann.
Původně měl podle rozkazu zajmout 30 lidí, které by posléze vyměnil za Kämpfeho. Pokud by však vydán nebyl, měl zajatce zabít. Ale Diekmann si to vysvětlil po svém a hájil se tím, že taková jatka jsou v Sovětském svazu běžná.
I když měl být postaven před německý soud, spravedlnosti unikl. Nebo ne? Deikmann zemřel v bojích o Normandii necelé tři týdny po masakru.
