Francouzský herec Gérard Depardieu měl se svým synem Guillaumem jen samé potíže. Neustále řešil jeho problémy s alkoholem a drogami, ke kterým se jeho nejstarší potomek ještě více uchýlil poté, co mu byla amputována noha.

Gérard Depardieu (*1948) vyrostl ve skromných poměrech s pěti dalšími sourozenci, i přesto se stal slavným hercem, jenž se objevil ve více než 170 filmech a zná jej celý svět.

Roku 1971 se mu narodilo první dítě, syn Guillaume (1971–2008), a Gérard určitě nepočítal s tím, že z něj vyroste „enfant terrible“ francouzského filmového světa.

Miloval heroin

Už jako tříletý se Guillaume poprvé objevil ve filmu po boku svého táty Gérarda a natočili spolu i pár dalších filmů.

Syn slavného herce s jemnými rysy a dlouhými blonďatými vlasy se ale urputně snažil vymanit ze stínu svého otce, a tak se vydal svou vlastní cestou. Brzy ho předcházela pověst plná skandálů, přestupků, urážek a výtržnictví.

Už v roce 1993 měl za sebou dva tresty odnětí svobody za přestupky spojené s drogami. V sedmnácti kradl, aby si vydělal na další dávku oblíbeného tlumiče, a ve dvaadvaceti s heroinem dokonce obchodoval.

Zbožňoval motorky

Dva roky poté, co si odpykal poslední trest, se projížděl na své oblíbené motorce, ale na silnici vypadl z jednoho z aut kufr, Guillaume vjel přímo na něj a neštěstí bylo na světě.

Jeho koleno utrpělo tak těžká zranění, že mladý Depardieu musel prodělat sedmnáct náročných operací. Ani ty mu nohu nezachránily, protože do pochroumaného kolena se dostala infekce. V roce 2003 tak Guillaume musel souhlasit s amputací pravé dolní končetiny.

Na nemocničním lůžku pobyl dlouhou dobu, o které se vyjádřil takto: „Když v nemocnici strávíte rok, aniž byste viděli cokoli jiného, tak vás fyzická bolest úplně pohltí, vezme si i vaši mysl. Už nic nejste.

Už nic necítíte.“ Ten samý rok byl Guillaume odsouzen k devíti měsícům vězení poté, co střelnou zbraní ohrožoval přítele, jenž kritizoval jeho oblečení. To byla pro Gérarda poslední kapka a na syna zcela zanevřel.

Otevřeně promluvil

Ve své autobiografické knize, jež vyšla roku 2004, syn opakovaně kritizoval otce za to, že mu byly peníze dražší než vlastní syn: „Miluji ho a nenávidím ze stejných důvodů. Za to, že je impotent.

Za to, jak utíká od svého života, i za to, jak proti tomu bojuje. Je to blbec. Je to zoufalec.

Obklopuje se příliš mnoha lidmi, kteří mu nemají co nabídnout.“ V jednom rozhovoru na sebe Guillaume Depardieu dokonce prozradil, že v patnácti letech jakémusi muži poskytl erotické služby, když neměl ani floka, a přiznal, že nějakou dobu v prostituci dál pokračoval.

Dodal ještě, že tímto aktem protestoval proti prestiži své rodiny a jménu svého otce.

Nezvládl natáčení

Guillame vůči svému otci cítil nevraživost a zároveň chtěl být úspěšný jako on. O svých hereckých kvalitách pochyboval, i když v roce 1996 získal prestižní francouzské filmové ocenění César, jež lze považovat za ekvivalent Oscarů.

Filmového prostředí se nevzdal ani po amputaci nohy, a dokonce se několik měsíců před smrtí začal s Gérardem opět sbližovat. V roce 2008 Guillaume odjel do Rumunska na natáčení snímku Ikarovo dětství.

Jeho oslabené tělo se ale nedokázalo vyrovnat s tamním počasím. Důsledkem byl akutní zápal plic, kterému sedmatřicetiletý, drogami a alkoholem zničený muž nedokázal vzdorovat.

Podlehl 13. října 2008. Guillaume po sobě zanechal dvacet úžasných filmů a dcerku Louise. Gérard smrt milovaného potomka nesl tak těžce, že se chtěl dokonce odstěhovat z Francie.

O odchodu nejstaršího syna byl poprvé schopen promluvit až deset let po pohřbu. Médiím tehdy sdělil: „Guillaume byl netrpělivý, stejně jako já, a byl i neuvěřitelně citlivý, skutečný básník. Žil jako básník, a dokonce tak i zemřel.“