Proslulý pirátský kapitán Misson stočí kormidlo směrem k východnímu pobřeží Afriky. V srdci drží naději, že najde neobydlenou část země, kde by se mohl usadit a hlavně již nemuset prchat před rukou zákona.
„Země na obzoru!“ ozve se po několika dnech plavby z hnízda na vrcholu stěžně. Posádka se plna očekávání nahrne k hrazení. Našli svoji zaslíbenou zemi?
Ráj na tropickém ostrově vybudovaný na principech lidské svobody a rovnosti.
Právě o takové utopii se můžeme dočíst v knize Obecné dějiny pirátství od jistého Charlese Johnsona, poprvé vydané v roce 1724. Osadníky této „ideální“ kolonie pak mají být překvapivě právě všichni ti námořní vyvrhelové a zloději, jedním slovem piráti.
Ke vzniku jejich státu s názvem Libertalia mělo dojít někdy na konci 17. století. Za jeho zakladatele je považován francouzský kapitán a pirát James Misson a nutno říct, že vhodnějšího vůdce si kolonie vybrat nemohla. „Uvědomil si, že všechna náboženství jsou pouze brzdami v myslích slabých, kterým se ti moudřejší oddávají jen na oko,“ dočítáme se o tehdejším Missonově pokrokovém světonázoru v Johnsonově knize.
Přepadávají lodě otrokářů
Po smrti kapitána pirátské lodí Victoire je jejím novým velícím důstojníkem prohlášen právě Misson.
Mladý idealista se chopí šance a ve strhujícím projevu přesvědčí členy posádky, tvořené jak z Francouzů a Angličanů, tak i z Holanďanů či Afričanů, aby odhodili svou minulost a oddali se jeho revolučním myšlenkám.
Vzhledem k tomu, že většina osazenstva má již na hlavě vypsanou tučnou odměnu, všichni svorně souhlasí. Na dlouhé cestě kolem Afriky přepadnou množství obchodních i otrokářských lodí. Jejich zajatce začlení mezi sebe.
K cizí posádce se prý chovají výjimečně zdvořile a nikdy se neuchylují k mučení či dokonce vraždění. Takto se loď Victoire dostane až k břehům vytoužené pevniny…
Zřídí si vlastní parlament?
„Nyní mohou mít své lůžko, kde, až je věk či rány zneschopní, si budou moci užít plodů své práce a odejít do hrobu v poklidu,“ popisuje Johnson ideu nového domova. Misson je rozhodnut začít s budováním kolonie okamžitě, pročež dá vztyčit malé městečko i s přístavem.
Obyvatelé osévají půdu, pasou dobytek a dokonce obchodují s okolními domorodci.
Třenice mezi jednotlivými skupinkami pirátů si ovšem brzy vyžádají něco, čemu bychom mohli říkat „společenská reforma“. „Rozdělili se do družin po deseti, přičemž každá si ze svého středu zvolila jednoho zástupce, který ji bude zastupovat na zasedání při tvorbě zákonů pro dobro všech,“ popisuje pokrokové zřízení Libertalie Johnson.
Noční přepadení
Je tichá noc. Slyšet je pouze šumění vln na písečné pláži a cvrkot cikád. Mír a klid doprovázející vzkvétající kolonii po 20 let se však právě blíží ke svému konci.
Z temnoty džungle se nečekaně do osady vyvalí stovky domorodců, a koho naleznou, tomu rovnou podříznou hrdlo! Proti ohromné přesile útočníků nemá Misson šanci. Spolu se 45 muži a truhlicí cenností se proto nalodí na dvojici lodí a prchají na širý oceán.
Hlavně pryč! Z dálky ještě se slzou v oku přihlíží tomu, jak plameny požírající jeho životní dílo ozařují noční oblohu. Sen o svobodné zemi je u konce.
Jde o pouhou utopii?
Není ale celý příběh jenom vymyšlenou báchorkou? Podle některých badatelů se za jménem autora celého příběhu ve skutečnosti skrývá známý romanopisec Daniel Defoe (1660–1731).
Podle nich je knížka pouhou fikcí a oddaný reformista a osvícenec Defoe do ní pouze promítl své politické a filozofické ideje.
Střízlivější názory však připouštějí, že se autor mohl nechat inspirovat skutečným pirátským táborem, kde jeho obyvatelé žili v podobných poměrech.
Pokud se příběh zakládá na pravdě, kde se tedy Libertalia nacházela? „Zřídili si (piráti, pozn. red.) základnu v zátokách severního Madagaskaru – mezi městem Tamatave, zátokou Antongil a ostrovem Île Sainte Marie,“ píše současný americký publicista Denis Piat.
Na zmíněném ostrově se například nachází jediný dochovaný pirátský hřbitov na světě. Pohřben je zde například i jeden z domnělých obyvatel Libertalie, Thomas Tew (†1695).
