„Už je čtvrtého?“ otáže se unavenýma očima stařičký Thomas Jefferson. Ano, je 4. července 1826, přesně 50 let od doby, co vytvořil a podepsal Deklaraci nezávislosti. Zdá se to tak dávno.

Obklopen rodinou a přáteli, umírá v tento symbolický den na svém panství ve Virginii. Překvapení pro pozůstalé skýtá jeho závěť. Proč v ní dává svobodu všem dětem jedné z otrokyň? 

Autor Deklarace nezávislosti a třetí prezident Spojených států amerických. Asi taková přízviska většinu čtenářů napadnou při vyslovení jména Thomas Jefferson (1743–1826).

Tento „Otec zakladatel“ však prosluje také jako vynálezce, filozof, dobrodinec a v neposlední řadě vášnivý knihomol. Stojí u pokládání základů Spojených států a aktivně se podílí na jejich správném usazení.

Ne, neprosadí si vždy svou vůli a je nucen čelit překážkám a kompromisů.

Je však jisté, že ačkoliv Jefferson žil v době staletí vzdálené té naší, hodnoty, v něž věřil a jež prosazoval, jako je rozum, svoboda a demokracie, jsou i díky němu v západní civilizaci platné dodnes. 

Nasbírá tisíce knih 

Jefferson přijde na svět 13. dubna 1743 do rodiny plantážníka. Finančně tedy rodina nestrádá. Thomas se od malička jeví jako velmi inteligentní a bystré dítě, pročež v 16 letech nastoupí na univerzitu ve městě Williamsburg na východním pobřeží.

Zde studuje jak exaktní vědy, tak filozofii a naučí se i několika cizím jazykům.

A je to právě tady, kde začne budovat svoji úchvatnou sbírku knih. Navzdory požáru v roce 1770, který část jeho kolekce zničí, za celý svůj život nashromáždí téměř 10 tisíc svazků! „Bez knih nemohu žít,“ vyřkne jednoho dne. 

Měl děti s otrokyní? 

Je právě 4. červenec 1776 a do budovy Independence Hall v srdci Filadelfie se sjíždějí nejvýznamnějších američtí státníci, tzv. Otcové zakladatelé. Ti jeden po druhém přistupují k dubovému stolu a svými jmény stvrzují Deklaraci nezávislosti.

Svůj podpis k vyhlášení samostatnosti 13 kolonií připojí i její autor Jefferson. V listině se píše i o „nezcizitelných právech na život a svobodu“, což se někdy udává jako protimluv k faktu, že Jefferson sám vlastní plantáže se stovkami otroků.

Historici se však přiklánějí k názoru, že oblíbený státník byl sám nešťasten z tehdejšího tmářského systému. Po smrti své manželky se Jefferson údajně sblíží s jednou z otrokyň, Sally Hemingsovou (asi 1773–1835).

Její děti pak ve své poslední vůli dokonce osvobodí! To dlouhá léta vedlo ke spekulacím, jež v roce 1999 potvrdil test DNA. Minimálně jedno z dětí Hemingsové je i Jeffersonovým. 

Sníží státní dluh! 

„Co si o tom myslíte, Jeffersone?“ vyzve prezident George Washington (1732–1799) ministra zahraničí, aby se vyjádřil k návrhu nového ekonomického programu. „Domnívám se, že konsolidací státních dluhů se dopustíme obrovské chyby,“ vysloví se Jefferson.

Jeho přístup nikoho na schůzi kabinetu nepřekvapí, zvláště pak v očích ministra financí Alexandra Hamiltona (1755–1804) platí za zpátečníka. O svém odporu k federalizaci ekonomiky Jefferson nikoho dalšího nepřesvědčí.

Zcela zklamán, dobrovolně odchází ze své funkce. Vrátí se však roku 1801 a rovnou jako prezident Spojených států. Ihned po uvedení do úřadu je konfrontován se státním dluhem.

Ačkoliv v soukromí není nijak zdatným hospodářem, omezením výdajů státu se mu podaří snížit dluh až o třetinu. 

Obnoví vypálenou knihovnu 

Z Washingtonu D.C. se v srpnu 1814 zvedá dusivý kouř. Během britsko-americké války Britové hlavní město dobudou a několik budov včetně Bílého domu vypálí! Žhářství padne za oběť i budova Kongresu s přilehlou knihovnou.

Jefferson nemešká a jako náhradu za zničený depozitář nabídne své vlastní knihy. To již není prezidentem. Po 8 letech ve funkci se totiž Jefferson přestěhuje na své sídlo v Monticellu, asi 150 km od hlavního města, aby zde dožil, obklopen knihami a vnoučaty.