Tělo mrtvého člověka bylo dlouhou dobu takřka posvátné. Církev proti šarlatánům, kteří chtějí pošpinit památku zesnulého, tvrdě zasahuje. Ovšem pokrok vědy se nedá zastavit a mrtvoly jsou pitvány před zraky širokého obecenstva.
Když se hovoří o českých zemích, jako první jistě každého napadne ve spojitosti s pitvou jméno Jana Jesenského (1566–1621). O pár let jej ale předběhne někdo jiný a pitva se koná v Brně, nikoli v Praze.
Její podrobný průběh je však zahalen tajemstvím, stejně jako obecenstvo, které jí přihlíželo.
Dívka s nešťastným koncem
Na stole v opuštěném a zchátralém kostelíku svatého Štěpána nedaleko špitálu leží tělo mladé dívky. Jedná se o služku prýmkaře Benjamina Hellera a podle všeho ji postihl velmi nešťastný osud, o kterém vyprávějí hned dva příběhy.
Jeden tvrdí, že děvče z velkého zoufalství skočilo do hluboké studny a zabilo se, ovšem ten druhý tvrdí, že skončilo v rukou kata a byla mu sťata hlava. Čím se měla provinit, že ji stihl tak krutý trest, však není známo.
Pitvu provede Šimon Grynaeus (1493–1541). „Grynaeus pocházel ze známé basilejské rodiny, která udržovala čilé styky s moravskými studenty.
Pitvu považoval za svou velkou příležitost ponořit se do tajů medicíny,“ popsal v článku První anatomická pitva v Brně lékař Vladimír Zapletal.
Záznam v kronice
Přestože nejsou známy větší podrobnosti pitvy, je jasné, že se o ní zmiňuje ručně psaná kronika města Brna.
S největší pravděpodobností u ní byl přítomný radní a kronikář Georg Ludwig von Liebeneck (1555–1609), který si kromě archivace dat liboval také v lékárnických oborech. Podle současných vědců se pitva příliš nelišila od těch dnešních.
I tehdy sloužila hlavně k výuce mediků a lékařů. Jinak to bylo hlavně s hygienou a nástroji.